7°C
„To, co se mi stalo koncem února na Brněnské přehradě, dalece přesáhlo hranice mé dosavadní představivosti a silou emocí i všechny životní zážitky,“ líčí zachráněná bruslařka.
Lákalo ji zabruslit si v otevřeném prostoru, vychutnat si pohledy na krajinu zajezdit si po ledě, který se konečně na přehradě vytvořil a byl téměř dokonale hladký. „Na internetu jsem viděla videa bruslařů a na Facebooku komentáře, že se není čeho bát. U přístaviště jsem potkala staršího pána. Neměla jsem úplně dobrý pocit, ale obavy se začaly rozplývat, když mě ujistil, že led už by měl být stabilní. Téměř ve stejnou chvíli se ke břehu vrátil mladý muž, zouval si brusle a liboval si, že takhle perfektní bruslení ještě nezažil,“ vypráví žena.
V setině sekundy pod ledem
Led nebyl mokrý a neviděla ani žádné praskliny. Po chvíli bruslení podél břehu se vydala trasou, kterou jí jeden z bruslařů doporučil a kterou sám několik minut před projel.
„Vždycky jsem si myslela, že led se prolamuje tak, jak to znám z filmů. Že se postupně za hlasitého praskání tříští, že se šíří pukliny a je šance utéct. Proto první, co jsem cítila, byl obrovský šok. Nevěřila jsem, že se to stalo. Nebyla to ani sekunda, byla to setina sekundy. Je to, jako když vás někdo v jediném okamžiku hodí do sudu. Jste po krk v ledové vodě a nevěříte tomu. Nic vás nevaruje,“ popsala žena okamžik, kdy se pod ní propadl led.
Zvířecí skřek a boj o holý život
Žena se zoufale hrabala ven, ale mokrý led jí klouzal a ulamoval se pod rukama. Oblečení jí ztěžklo snad o dvacet kilo a táhlo ji dolů, na nohou brusle. „Pravidelně sportuji, mám dobrou kondici, ale vyšvihnout nohy nad led jsem nedokázala. Z krku se mi dral jen zoufalý hrdelní, zvířecí, instinktivní křik o pomoc. Byl to hysterický skřek, jakoby úplně cizí hlas. Pochopila jsem, že nejde utéct. Zády napřed, nohama napřed, rukama napřed. Nijak,“ líčí žena okamžiky, kdy se rvala o život.
Trvalo to snad pět nebo deset minut. „Říkala jsem si, že tohle přece nemůže být konec, a v totální beznaději jsem se v duchu loučila se svojí rodinou,“ přiznala.
Spása přišla náhodou
Andělé strážní nad topící se bruslařkou drželi ochrannou ruku. Na hrázi se totiž objevilo auto strážníků z bystrcké služebny.
„Když jsme přijížděli na pláž, vběhla nám před služební auto žena, která slyšela z dálky volání o pomoc. Řekla nám, že ve vodě někdo je. Do vysílačky jsem oznámila, co se děje, hned jsme vystoupili, a zatímco já jsem utíkala ke břehu, kolega z hlídky vytahoval z kufru záchranné vybavení,“ líčí rozhodující chvíle strážnice z bystrcké služebny městské policie Zuzana Coufalová.
K díře se plazila, všude kolem tající led
„Slyšela jsem zoufalý křik a viděla člověka, který byl opravdu hodně daleko a držel se jen rukama nad ledem. Ani jsem nedokázala poznat, jestli je to muž nebo žena. Když kolega přiběhl, už jsem měla sundanou bundu a opasek. Na led jsem se tedy se záchranným vybavením vydala já a kolega zůstal na okraji, kde hlídal naše zbraně,“ svěřila se.
Strážnice se plazila k otvoru v ledu. Zamrzlá hladina už byla okolo křehká, popraskaná a stála na ní voda. „Cítila jsem, že mé oblečení začíná vsakovat vodu. Vytáhla jsem paní přes okraj a spolu jsme se plazily pryč. To už přispěchal i kolega Pavel Vrtěna z hlídky poříční jednotky městské policie, kterou nám mezitím poslalo na pomoc operační středisko. Spolu jsme ženu dostali ke břehu,“ oddechla si policistka.
Bruslařka ztuhla zimou i šokem
„Když mě potom strážníci tahali ven, fungovala jsem jako robot, který automaticky poslouchá jejich povely. Když jsem se svlékla, zjistila jsem, že mám na nohou fialové a černé skvrny, všude podlitiny a krystaly ledu. Celé tělo mi vibrovalo. Až do nemocnice to nešlo zastavit. Plakala jsem a všem okolo jsem se omlouvala,“ líčí zachráněná žena. V sanitce, po několika minutách od vytažení, jí naměřili teplotu 35,1 stupně…
Kdo to nezažil, prý neuvěří, jak takový zážitek člověka poznamená. „Je to přežití vlastní smrti. Neustále jsem na to musela myslet, vzpomínky se mi vracely. Plakala jsem a doteď mám strach vycházet sama z domu. Při zmínce o ledu jsem si zacpávala uši. Dodnes se na zamrzlou plochu nemůžu podívat, přestože jsem zimu vždycky milovala.“
Bruslařka přehodnotila celý svůj život
Žena kompletně přehodnotila svůj život. „Těším se z maličkostí, víc si všeho vážím a vnímám svět kolem sebe. Zpomalila jsem. Přitom se stydím a obviňuji se. Nevím, co by se dělo s rodinou. Stále, když s nimi sedím u stolu a piju kávu, nevěřím, že dýchám,“ svěřila se. I proto se rozhodla se s příběhem podělit.
„Doufám, že pomůžu ostatním a že si na mém špatném příkladu vezmou ponaučení. Že svým zážitkem někomu zachráním život. S odstupem času mám za to, že nade mnou někdo musel držet ochrannou ruku. Bylo neskutečné štěstí, že na celé obrovské přehradě kontrolovali strážníci právě místo, kde jsem se zrovna topila. Člověk si uvědomí, jak moc vzácný je život na takový zbytečný hazard,“ uzavřela.
VIDEO: Na záchranu lidí probořených pod ledem se záchranáři cvičí.
