Karla Šlechtová (za ANO), která to dle posledních spekulací má ve vládě poměrně nahnuté, není coby ministryně obrany v Evropě úplný unikát. Ženy v čele tohoto rezortu mají i jiné země – včetně sousedního Německa či Francie. Jinde pak donedávna působily. Do armádního prostředí přitom nepřicházely z vojenských akademií, ale dovedly je tam jiné přednosti a politické či pracovní zkušenosti.
Po Vlastně Parkanové či Karolíně Peake je Karla Šlechtová (za ANO) další ženou v čele ministerstva obrany. A po svých předchůdkyních chce napravit reputaci žen v tomto rezortu. Parkanová má na krku nadále soudní při ohledně letounů CASA, Peake se „proslavila“ coby osmidenní ministryně.
I když se spekulovalo, že by obranu mohla vést místo ANO v nové vládě ČSSD, Šlechtová by si svou pozici mohla udržet. Coby ministryně je aktivní, byla již i za vojáky v Afghánistánu a má smělé plány, co se investic týče. Její předchůdce Martin Stropnický totiž čelil kritice, že se neinvestuje dostatečně.
Šlechtová se čas od času nevyhne kontroverzi, která však s armádním prostředím není spojena. Připomínáno jí bývá „pronásledování“ motocyklového závodníka Valentina Rossiho či nově focení jejího „Rambohafíka“ na hrobu neznámého vojína, za což se ministryně omluvila. A také kauza kolem využívání VIP salonku a otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi, kdy si Šlechtová stěžuje na pronásledování v médiu spadajícím „do holdingu“. A tak se spekuluje, nakolik to má ministryně obrany nahnuté a zda bude i v nové Babišově vládě, která se ve spolupráci s ČSSD a KSČM rýsuje.
Šlechtová však zaujala třeba i tehdy, když projevila zájem do škol vrátit brannou výchovu. „Máme průzkumy, že děti nevědí, jak se chovat, kdyby se něco stalo, dejme tomu, kdyby do školy přišel střelec. Nevědí, jestli zalézt pod stůl, nebo utíkat,“ argumentovala ministryně.
Sama Šlechtová, byť je vyznavačkou tvrdší hudby, motorkářkou a ráznou ženou, je původně státní úřednicí, kterou si v ANO vybrali nejprve na ministerstvo pro místní rozvoj. Vystudovala ekonomku v Plzni a pracovala v minulosti jako projektová manažerka či koordinátorka projektů v Bruselu či Evropském centru pro veřejnou správu v Praze.
Ministryní obrany je i německá politička z CDU Ursula von der Leyenová. Ve vládách Angely Merkelové už prošla různé rezorty – byla ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež, ale také ministryní práce a sociálních věcí.
Obranu vede od prosince 2013 a stala se vůbec první ženou, která v Německu ovládla tento rezort. Původní profesí je přitom lékařka, vedle toho má i ekonomické vzdělání. Jejím manželem je profesor medicíny Heiko von der Leyen. A malou „armádu“ má i doma – mají totiž sedm dětí.
Sama se nenarodila v Německu, ale v Belgii – v době, kdy tam pracoval její otec Ernst Albrecht, významný politik CDU a dlouholetý ministerský předseda země Dolní Sasko. Do svých 13 let žila v Bruselu, je luteránkou. V otcových šlépějích vstoupila do CDU v roce 1990, dnes je místopředsedkyní této strany. Právě o ní se v minulosti spekulovalo jako o možné nástupkyni kancléřky Angely Merkelové.
Letos v únoru Die Welt uvedl, že by se von der Leyenová mohla coby odbornice s dobrou pověstí a strategickým myšlením dostat až do čela NATO. Mandát současného šéfa NATO Jense Stoltenberga vyprší v roce 2020.
Její vizitka však není zcela bez poskvrn. Von der Leyenová požaduje, aby Německo již do roku 2025 dávalo na obranu 1,5 procenta HDP – i když cílem NATO jsou dlouhodobě procenta dvě. Sama také čelí kritice ze zanedbání armády kvůli tomu, že výzbroj německé armády je z velké části nebojeschopná. Ať už jde o tanky, stíhačky či třeba ponorky. Modernizace je „pomalá a namáhavá cesta“, řekla deníku Passauer Neue Presse a žádala o trpělivost.
V ostře sledované funkci ministryně obrany čelila i několika vypjatým situacím. Kvůli skandálu kolem dvou vojáků, kteří zřejmě chystali teroristický útok, plánuje reformu ozbrojených sil. Německá armáda také loni přesunula část svých vojáků ze základen v Turecku, což bylo vyústěním opakovaného sporu s Tureckem o návštěvy německých poslanců u vojáků bundeswehru.
Také Francie má svou ministryni obrany. Je jí 55letá socialistka Florence Parlyová. Oproti von der Leyenové je ve funkci kratší dobu – od června 2017, kdy prezident Emmanuel Macron měnil některé členy vlády. Její předchůdkyně Sylvie Goulardová dopadla podobně neslavně jako Karolína Peake, odešla po měsíci.
Po Parlyové nesáhli náhodou, nešlo totiž o ženu politikou nepolíbenou. Bývalá generální ředitelka společnosti SNCF Voyageurs či zástupkyně výkonného ředitele v Air France Cargo působila jako státní tajemnice pro rozpočet ve vládě premiéra Lionela Jospina.
Během jejího nástupu však zaujalo, že je dalším z ministrů, kteří přišli ze světa byznysu. Členkou socialistické strany je však již od roku 1995. Zatímco vládní nominace nepřekvapila, nominace na post ministryně obrany přece jen ano. „O jejím zájmu o obranné záležitosti nebylo dříve příliš známo,“ komentoval její nástup obranný expert Dominique Merchet. Parlyová od té doby musela řešit řadu problémů – především s teroristickými útoky na francouzském území.
Hájila pak také nedávno bombový útok spojenců – Francie, Velké Británie a USA v Sýrii, o kterém dle slov Parlyové bylo Rusko, působící také vojensky v oblasti Sýrie, předem zpraveno.
Jmenuje se Maria Dolores de Cospedalová a je ministryní obrany ve Španělsku od prosince 2016. V minulosti působila coby generální tajemnice španělské vládnoucí Lidové strany (PP), kterou vede premiér Mariano Rajoy.
Právě po Rajoyovi je považována za nejmocnější osobu v Lidové straně. Vystudovala práva, stala se státní zástupkyní v Baskicku a již v 17 letech pomáhala svému otci v reformní straně UCD.
S prvním mužem Josém Félixem se rozvedla v roce 1998 po třech letech manželského svazku, svého současného manžela Ignacia Lópeze del Hierra si vzala v roce 2009. Premiér Rajoy na svatbě nechyběl.
Nepřekvapí, že je praktikující katoličkou. Když jí bylo 41 let, narodil se jí v roce 2006 po umělém oplodnění syn Ricardo. Sama sebe označuje za tvrdohlavou, ale také houževnatou.
Ministryň obrany měla Evropa poměrně donedávna ještě více. V minulosti přitom zaujalo foto německé ministryně Ursuly von der Leyenové s dalšími dnes již exministryněmi z února 2014. V Nizozemsku tehdy vedla obranu Jeanine Hennis-Plasschaertová (do října 2017), norskou ministryní byla do října 2017 Ine Marie Eriksen Soreideová, která dnes je ministryní zahraničí, ve Švédsku byla šéfkou obrany Karin Enströmová (do října 2014).
#MSC50 "onderonsje" MinDefs resp #Norway #Sweden #Netherlands #Germany pic.twitter.com/fNFV0Z61fM
— Jeanine Hennis (@JeanineHennis) 1. února 2014
V Itálii působila coby ministryně obrany Roberta Pinottiová – ve vládě Mattea Renziho a Paola Gentiloniho. Nyní se tam skládá vláda nová.
8°C
Motto:"Vyhlásili válku - a nikdo nepřišel." Možná, že kdyby všude byly ministryněmi obrany -nebo války nebo čeho- jenom ženy, neválčilo by se tolik jako dnes. Jako nositelky života mají k zabíjení úplně jiný vztah. Pokud by odolaly tlaku výrobců zbraní a kšeftařů, byly by ideální...