Před 55 lety zemřel Jan Palach: Spálené oči i rty, popáleniny měl tak hluboké, že místy necítil bolest
Jméno Jana Palacha je nesmazatelně vepsáno do vědomí snad každého Čecha. Jeho tichý - a přesto doslova ohlušující - protest se totiž zapomenout nedá. Na odpor proti politické situaci a v boji za svobodu se zapálil přímo na Václavském náměstí v Praze. Po třech dnech, 19. ledna 1969, v nemocnici zemřel.
16. ledna 1969 kolem jedenácté hodiny se Jan Palach vydal ze spořilovských kolejí směrem do centra Prahy. Po cestě si koupil dvě plastové nádoby a v Opletalově ulici si je nechal naplnit benzinem. Krátce před půl třetí dorazil ke kašně pod Národním muzeem na Václavském náměstí.
Neztrácel čas - podle serveru JanPalach.cz si svlékl kabát, z aktovky vytáhl lahvičku s nápisem Ěter, kterou otevřel nožem a čichl k ní. Pak vše odložil, polil se benzinem z obou nádob a škrtl sirkou. Přeskočil zábradlí, proběhl horní částí náměstí a padl k zemi uprostřed vozovky. Zde ho svědci uhasili svými kabáty.
Palach skončil ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Legerově ulici. Utrpěl popáleniny 2. a 3. stupně na 85 % těla. „Když jsem ho viděla poprvé, tak byl celý spálený. Měl zdravá jen chodidla nohou,“ popsala Deníku zdravotní sestra Liana Hanusová, která tehdy sloužila.
Z výpovědí sloužících sester i lékařů a ostatně i díky rozhovoru, který s pomocí kameramana Československé televize Vladimíra Tůmy udělala psychiatrička Zdenka Kmuníčková, víme, že Palach byl při vědomí, komunikoval a zajímal se o dění za zdmi nemocnice.
Kmuníčková si dodnes myslí, že Palach se jí svěřoval proto, že tehdy zněla velice mladě a on si myslel, že u sebe má někoho 16letého. Zrak mu tehdy už moc nesloužil, poškodily jej popáleniny. Celkově byl v hrozném stavu, ale stejně doufal, že z nemocnice odejde. „Celé ty dva dny byl přesvědčen, že přežije. Až třetí den jsem vycítila, že on už ví, že to nepřežije,“ uvedla lékařka v rozhovoru pro Blesk.cz.
Záznam hovoru ovšem prozrazuje, v jak špatném stavu byl - jeho hlas je tichý a ochraptělý, pravděpodobně má spálené průdušky. Spálené měl také rty, jak mu plameny zasáhly obličej. Palach na záznamu hovoří také o tom, že zranění dost bolí. To je u popálenin 2. stupně pochopitelné, ty 3. stupně ovšem zasahují tak hluboko, že způsobí odumření nervových vláken a postižený tak už bolest z nich necítí.
Podle lékařských zpráv dostával Palach utišující léky - konkrétně Seduxen ze skupiny diazepamů, které tlumí centrální nervovou soustavu. Jeho zdravotní stav od počátku lékaři označovali za smrtelný, párkrát došlo k drobnému zlepšení. K večeru 18. ledna se jeho stav horší, chvílemi upadal do bezvědomí a pomalu se smiřoval s nevyhnutelným.
K ránu 19. ledna je Janův zdravotní stav natolik špatný, že s ním lékaři nemohou dělat více, než tlumit bolesti utišujícími léky. „Ze ztemnělé mysli vyslovuje žádost: Chce maminku,“ vypověděla lékařka.
Jan Palach zemřel v 15:30. Jeho tělo bylo následně převezeno do budovy Soudního lékařství, kde mu sochař Olbram Zoubek sejmul posmrtnou masku.
Hlavní příčinou úmrtí u závažně popálených osob bývá podle odborných medicínských článků sepse - otrava krve. Kůže totiž funguje jako nejdůležitější obrana proti patogenům. Otevřené rány po popáleninách se tak stávají vstupní bránou pro kapénkové infekce či plísně a další. Dalšími příčinami úmrtí může být respirační selhání, šok či problémy způsobené nedostatkem kyslíku v mozku.
V pitevním protokolu Jana Palacha byl za bezprostřední příčinu smrti uveden vznikající zápal plic v důsledku popálenin.
To může udělat jen feťák, nebo pomatenec. A pak to kdekdo zneužije pro špinavou politiku.