7°C
Kromě Krejzových ji nyní čeká role v dalším oblíbeném seriálu, v březnu premiéra očekávaného muzikálu Kvítek mandragory, v květnu koncerty s Filharmonií Hradec Králové, do toho hlavní role v činoherním představení Vysoká hra a práce v nadaci La Sophia pro talentované děti. Práce to rozhodně není málo. Ale stačí prý pár dnů volna a bez rozmýšlení zmizí…
* Předpokládám, že si občas nějakou dovolenou „dovolíte“. Daří se vám to pravidelně? Pravidelně se říct nedá, jezdím tehdy, když mám čas a když mi to pracovní povinnosti dovolí. Nemůžu si bohužel dovolenou plánovat s tříměsíčním předstihem, takže je to spíš souhra náhody, chutě a volna… Cestování ale miluju. Po mé rodině, přátelích a podobných „srdcovkách“ je na prvním místě právě cestování.
* Kdy tedy v nejbližší době hrozí, že sbalíte kufr, všechno tu necháte a zmizíte?
Jsem v současnosti vázaná ve dvou seriálech a mám před premiérou v divadle, takže teď si o dovolené můžu nechat zdát.
* A v létě, když mívají herci volněji?
To se zase dostáváme k bodu č. 2 – když nejsem v divadle nebo seriálech, tak je tu moje nadace La Sophia, díky níž jsem zavalena prací i v tomto pro herce volnějším období.
* Řekněte těm, kteří La Sophii neznají, čím se nadace zabývá?
Je zaměřena na mimořádně talentované děti z dětských domovů, sociálně znevýhodněných rodin či děti s handicapem. Jsem ředitelkou a zakladatelkou, tváří i hlavou celé nadace. Tento kolos dávám do pohybu už dvanáct let a podařilo se nám za tu dobu pomoci stovkám dětí. Financujeme jejich vzdělání, internáty, oblečení. V tuto chvíli díky nám studuje 17 dětí na konzervatořích. Avšak vlajkovou lodí je Mezinárodní hudební a sportovní soutěž Talent La Sophia. Teď už se na našich stránkách přijímají přihlášky, v červnu proběhnou výběrová kola a finalisté pak odjíždějí na letní Akademii La Sophia, kde je pro ně připravený bohatý program.
* To je sice krásná věc, ale odpočívat by se mělo. Necítíte to tak?
Je pravda, že během těch uplynulých dvanácti let jsem mohla odjet na dovolenou jen dvakrát třikrát do roka. Takže nastal čas, abych své pracovní nasazení trochu přehodnotila, v některých věcech předala žezlo a spolehla se na to, že to jiní udělají správně. Musím slevit, protože čas je neúprosný a veškeré vzpomínky, které máme, se točí kolem příjemných věcí a kolem zážitků, ať jsou to přátelé, lásky, nebo právě cestování. Když se vám něco podaří, je fajn, že vás někdo poplácá po zádech a řekne: „Tys to dokázala, to je fantastický.“ I radost dětí v nadaci je bezvadná stejně jako radost po premiérách, když se lidem představení líbí. Jsou to příjemné pocity, ale stejně když si sednete a začnete přemýšlet, tak vzpomínáte na zážitky ukotvené hluboko v duši.
* A kde jinde je načerpat, než na cestách…
Přesně tak. Sama za sebe doporučuju než utrácet peníze za hlouposti, podléhat drahým věcem, drahé módě nebo drahým autům, což jsou jenom plechy, které stárnou mnohem rychleji než my, je důležitější sbírat zážitky, které vám nikdo nikdy nevymaže. Auto se rozpadne, začne rezavět, hadry už se příští rok nebudou dát nosit, protože vyjdou z módy, takže investovat do těchto pomíjivých věcí je podle mého zbytečné. I když zrovna auta i módu miluji, jsem spíše pro nadčasovost a praktičnost.
* Lidé na tuto důležitou věc možná už přicházejí…
Vypadá to tak. Osobně jsem obklopena pouze lidmi, kteří milují cestování, kteří nad spoustou věcí mávnou rukou a řeknou: „Hele, to je jedno, já si odjedu někam do Asie, Austrálie, Jižní Ameriky a během měsíce tam možná budu žít bohatší život, než když se tady budu plácat v Praze a dokazovat, jak jsem skvělý.“
* Tak mi konečně zkuste říct, kam tedy v nejbližší době vyrazíte vy.
Že pojedu, to vím, kdy, to nevím. Může se mi stát, že budu mít týden volno, zvednu okamžitě kotvy a vystřelím někam pryč.
* Vy jste schopná takhle rychle vystartovat a zmizet?
U mne to ani jinak nejde…
* To je neuvěřitelné, jak to děláte?
Já jsem v tomto ohledu poměrně divoká a dost pružná, nepotřebuji žádné přípravy, a to i díky tomu, že pořád cestuju. Mám stále zabalené tašky, hygienické věci, základní oblečení, takže nemám důvod sáhodlouze přemýšlet, co já si proboha sbalím. Teď sice nemám moc času, ale mně, když rupne v hlavě a cítím se vyčerpaná a unavená, jsem schopná odletět třeba na dva měsíce pryč bez delšího rozmýšlení. Jen teď to nejde.
* Zkusíte vypíchnout z míst, která jste navštívila, ta, která ve vás zanechala nejsilnější dojem?
Můžu jen jmenovat, co mě namátkou napadá, kde jsem opravdu zažila tzv. pocit totální extáze, výměny filtru, přívalu energie: jednoznačně Himaláje, pak cestování po Kubě a všechny karibské ostrovy, které jsem většinou procestovala na plachetnici nebo katamaránu. Dále Indonésie – ostrovy kolem Bali, to bylo taky neuvěřitelné. Z Evropy mám nejvíc pod kůží Španělsko. A pak jsem jednoho dne měla pocit, že potřebuju zažít takzvaně pařbu, nikoli však ve smyslu opíjení se, protože já moc nepiju. Lákaly mě bary, diskotéky, kde mě nikdo nezná, kde to žije, kde je vzruch a můžu se vyblbnout. Miluji totiž tanec. A to se mi splnilo na South Beach na Miami. Nebydlela jsem tam v hotelu, ale s kamarádkou v soukromí. Měly jsme byt. Vařila jsem, chodila nakupovat, běhat, cvičila jsem jógu na pláži a zažívala jsem absolutní klid i euforii zároveň. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Tam je totiž zásadní především to, že si nikdo nikoho nevšímá. Je úplně jedno, jestli máte růžovou hlavu nebo modrou, jestli jste tlustá nebo tenká, nikdo vás neřeší. Je to určitý druh svobody, který je báječný.
* A kam jste takhle zmizela naposledy?
Měla jsem čtyři dny volna na Silvestra, tak jsem jela do Tater. To bylo také rozhodnutí ze dne na den. Sněžilo a sněžilo a já jsem se procházela po Štrbském plese a koukala na tu naši „bývalou hroudu“, která je nádherná. Tatry jsou jedny z nejúchvatnějších hor, navíc lidé jsou tam báječní, milí a srdeční. Bylo tam fajn.
* Tak přejeme, ať vám v nabitém programu vznikne nějaké příjemné volné okénko na další cestovatelský zážitek! Co vás teď vůbec všechno zaměstnává? Kde vás diváci uvidí či uslyší?
Hraji v seriálu Krejzovi, další seriál natáčím, ale na obrazovkách se objevím až v dubnu. V divadle Broadway se už na březen chystá premiéra Kvítek mandragory, muzikál s hity Heleny Vondráčkové. Ve stejném divadle hraju v Angelice madam Contoire a na podzim mělo premiéru také představení Vysoká hra, kde hraji s Pavlem Trávníčkem, Pavlem Skřípalem a dalšími.
* Co vaše hudební dráha, nebude i tam něco nového? Bude – s Filharmonií Hradec Králové chystáme v květnu společné koncerty a během prázdnin snad dokončím desku.
* A vaše cestovatelské sny?
Nevím, jestli všechno stihnu, ale chtěla bych vidět Bhútán, Austrálii, Galapágy a Aljašku. Ono se říká, že každý rok by měl člověk navštívit místo, kde ještě nebyl. Tak se toho držím.
