9°C
Jourová měla v Bruselu kolaps jater. „Zazdila rodinu“ a promluvila o mužích
Video se připravuje ...
Eurokomisařka Věra Jourová (ANO) pro Blesk Zprávy poodkryla své soukromí. Po nelehkých začátcích a zdravotních komplikacích, které ji před čtyřmi lety v Bruselu provázely, se „otrkala“ a dneska si při jednáních s politiky a topmanažery dovolí utrousit i nějakou tu ostřejší poznámku či vtip. Ve studiu Blesku řekla, že ve vysokých strukturách EU chybí více žen. „Měly byste zapomenout na mindráky,“ povzbuzuje Jourová Češky, které se podle ní drží zbytečně při zemi.
Moc a vliv vyčerpávají a znamenají i „ztrátu“ rodiny. Své o tom ví také Věra Jourová, která se sice denně setkává se zajímavými lidmi, ale svá vlastní vnoučata prakticky nevidí. Už teď prý ví, že toho jednou bude litovat.
„Budu. Tak jak jsem si vyčítala, že mi vyrostly děti,“ přiznala v rozhovoru pro Blesk Zprávy s tím, že se jí velmi stýská po Česku a domově. „Práce v Bruselu to úplně zazdila, s rodinou nejsem skoro vůbec. Ale je to nutná daň takovému zaměstnání,“ říká Jourová.
„Ale na druhou stranu, děti mi říkají: Mami, my jsme rádi, že máš tuto práci, která tě drží v běhu. Protože oni vědí, že kdybych povolila a měla mezeru, tak bych si musela něco najít. Patřím mezi ty typy lidí, že když jsou v klidu, začnou otravovat sebe nebo ostatní. A to bych své rodině opravdu nepřála,“ dodává.
Kolaps jater a krušné začátky
Začátky v Bruselu prý nebyly snadné. „Měla jsem hodně těžké chvilky, hlavně v prvním půlroce, protože to bylo nové prostředí, nové portfolio, cizí jazyk. Uměla jsem jazyk, ale je to jiné, když máte vyjednávat odborné věci. A taky jsem byla na začátku dost nemocná,“ vzpomíná eurokomisařka.
„Po zubní operaci jsem dostala kombinaci antibiotik, které mi udělaly problém. A tehdy mi to vyřadilo z provozu játra, takže jsem byla na kapačkách, a bylo to za pět minut dvanáct. A v kombinaci s novou prací a s tím, že bylo potřeba rychle začít, jsme to s mým týmem složitě fackovali,“ řekla s tím, že musela tři čtvrtě roku držet dietu. „Snažím se běhat a cítím se v pohodě.“
I když dříve uvažovala, že jeden mandát v eurokomisi postačí a po volbách se vrátí do Česka, nakonec si to rozmyslela. Dnes počítá s tím, že když vláda, kterou vede její stranický šéf Andrej Babiš, navrhne její opětovnou nominaci do této funkce, kývne na to. „Když ji dostanu od české vlády, tak moje pozice, že jsem k dispozici pro pokračování, bude trvat,“ řekla s tím, že o nominaci by se mělo rozhodnout do června nebo července.
„Vtípky mi prochází, ale muži se bojí“
Věra Jourová je přesvědčená, že by do politiky v EU mělo zamířit více žen. Sice to není snadná práce - a mění pohled mužů na úspěšné ženy. Ale prý to zlepšuje politiku, protože ženy jinak přemýšlejí.
Doporučila byste dalším ženám usilovat o vysoké funkce v EU?
Doporučila bych to světu a Evropě. Ženy mají jiné uvažování než muži v tom, že více cítí, že přichází krize, a udělají se nějaká preventivní opatření. Je potřeba přežít tady a teď, protože mám kolem sebe lidi, o které se musím postarat. Zatímco u muže je to často ten útok, nebo útěk. A toto je potřeba zohlednit, v kombinaci mužského a ženského přístupu se vytváří rozumná politika pro všechny lidi.
A ženám samotným? No jistě… Doporučila by jim, aby zapomněly na nějaké mindráky: Ale vždyť já jsem jenom ženská, kdo mě bude poslouchat a kdo je zvědavý na mé názory: To někdy slyším speciálně od českých žen, které jsou často při zemi.
Jak se k vám muži v této „superfunkci“ chovají?
Někteří muži asi ze mě mají strach, v některém typu průmyslu, kterému šlapu na paty, protože já šlapu na paty poměrně dost nejenom státům, ale i sektorům a někdy i konkrétním lidem. A jaké to je… No, já si to na jednu stranu nepřipouštím, oprostila jsem se od toho, že mě nebudou poslouchat, protože jsem „jenom“ žena. Ale zároveň se s tím snažím pracovat, mně více projde nějaký vtípek nebo uřeknutí, protože se to bere jako přijatelnější – ženské zbraně je povoleno používat. Takže je to docela výhoda.
Jak se vám toto v partnerském životě daří, nebo nedaří využívat?
Platí to, co pro státy a sektory, tam se mě chlapi bojí. A nevím proč…
V minulosti jste několikrát naznačovala, že máte ráda takovou živou komunikaci s muži a jiskření…
To ano, mám. Ale nevím, jestli je to věkem nebo funkcí, ale je toho teď málo. A v Bruselu vůbec. Tam je trošku sterilní prostředí a máme tam nepsaná pravidla, která ženám v té v politice pomáhají, mají tam respekt a důstojnost.
Takže je to tam sterilnějším, v Čechách je to přece jen trochu „macho“ společnost. Mám pocit, že kdo víc řve, má pravdu. Najednou jsem zjistila, že i když člověk říká nesmysly a nemá to podloženo, tak když to říká jako velký chlap, přesvědčivě, lidé mu to berou.
Témata:
Související
