8°C
Jedním ze symbolů ničivé povodně roku 2002 v Praze se stala zoologická zahrada. Troja byla jednou z nejvíce zasažených lokalit. Současný kurátor plazů Petr Velenský, který měl tyto živočichy na starosti i tehdy, situaci popsal jako katastrofu.
Podle kurátora mohla záchrana živočichů vypadat jako zdánlivě chaotický pohyb pracovníků od jedné expozice ke druhé ve snaze pomoci, kde bylo zrovna potřeba. Zaměstnanci odsouvali zvířata nejdále od řeky a přemýšleli, jestli už to stačí, nebo nikoliv. „Nejhorší byl nedostatek informací a falešné informace. Posouvali jsme se od dvacetileté vody ke třicetileté a padesátileté. Vždy jsme dostali informace v době, kdy ta dotyčná mez už dávno padla a bylo jasné, že to bude horší. Nakonec jsme se rozhodli evakuovat zvířata nad hranici jakékoliv vody. To se ukázalo být jako správné řešení,“ řekl Petr Velenský.
Plazy dávali, kam to šlo
Záchrana plazů byla podle kurátora specifická v tom, že se pracovníci snažili je zkrátka „narvat“ tam, kam to šlo. Do sáčků, košil nebo kalhot. „Často v jedné nohavici bylo jedno zvíře, ve druhé nohavici druhé zvíře. Postupně jsme je transportovali nahoru,“ popsal Velenský.
Po urputné snaze zachránit co nejvíce živočichů nastala fáze klidu, kdy se zaměstnancům zoo naskytl jen těžko uvěřitelný pohled. „Od stožáru číslo tři lanovky jsme se dívali na moře, které tu bylo od trojského masivu až k Letné. Plavaly tady různé chatičky, přívěsy a podobně. Nechtěli jsme věřit svým očím. Také dnes se tomu zpětně těžko věří, že tu byla voda pět metrů nad námi, že jsme tu na gumových člunech vezli uspanou gorilu,“ vzpomínal kurátor u stožáru s praporkem, který označuje tehdejší hladinu Vltavy.
Zkušenost využili 11 let poté
Podle Petra Velenského byly zážitky z roku 2002 velice důležité pro budoucnost zahrady. Ta se díky těmto zkušenostem skokově posunula směrem k lepším bezpečnostním opatřením. O 11 let později navíc přišla další velká povodeň, která připravenost zoo prověřila. „Praporek druhé povodně je výrazně níž, ale bylo zapotřebí evakuovat úplně stejné množství zvířat. Udělali jsme to rychle, efektivně a bez jedné jediné ztráty,“ poznamenal kurátor. Oproti tomu roku 2002 povodeň nepřežilo celkem 134 zvířat.
Dnes pracovníci zoo díky neblahým zkušenostem s řáděním vodního živlu vědí, co dělat. Přesto i po letech zůstává v Petru Velenském silná emoce. Druhá povodeň roku 2013 však pro něj byla snad ještě horší. „Deset let jsme něco budovali a jedenáctý rok přišla povodeň, která nám práci, kterou jsme vytvořili na obnově zoo, vzala. Bylo velmi těžké se s tím vyrovnat,“ uzavřel kurátor.
