Unikátní síň najdete ve druhém poschodí věže Klementina v centru Prahy. „Díky otvoru vysoko ve zdi se měnila v cameru obscuru. To znamená, že paprsek slunce, který dopadl skrze otvor na strunu napnutou na podlaze, určil pravé poledne,“ uvedl průvodce Tomáš Poláček.

Pozná nástup slunovratu

Zmiňovaná struna musí být natažena přes celou místnost. To proto, aby celý vynález mohl fungovat celoročně. V průběhu roku se totiž mění úhlová vzdálenost Slunce od světového rovníku. „Při letním slunovratu paprsek dopadá na její jižní konec, při zimním slunovratu zase na severní,“ vysvětlil Poláček.

Funguje dál

Od roku 1842 Pražané poledne poznávali tím, že se na ochozu věže mávalo praporem. „O téměř padesát let později se ještě střílelo z děla na protějším břehu Vltavy,“ popsal průvodce. Poledne naši předkové naposledy tímto způsobem hlásili v roce 1928. Měření je stále funkční.

Původní teleskopy

Ve stěnách Meridiánové síně se nacházejí dva původní astronomické stroje. Zední kvadranty má zřejmě na svědomí mechanik a český jezuita Jan Klein (1684 až 1762). „Měřily se jimi úhlové vzdálenosti mezi vesmírnými tělesy a jejich výška nad horizontem,“ prozradil Poláček.

Tři prapory

Ve věži mohou lidé vidět repliky tří signalizačních praporů. Žlutočerný patřil Habsburkům, následoval červenobílý země České a bílý se využil pouze 29. října 1918. „Den po nezávislosti takto pracovníci dali své vládě vědět, že se vzdávají a předávají Klementinum do správy Československa,“ uzavřel Poláček.

Nejen o Meridiánové síni se dočtete již brzy v knize Davida Černého Nová tajemství Prahy.

Fotogalerie
20 fotografií