8°C
čirůvka májovka jarní hřiby kačenka česká smrž obecný špička obecná závojenka podtrnka
Víte, jaká je úplně první jarní houba, na co vyrazit hned po dešti a proč můžeme v tomto ročním období najít i typické podzimní houby? Co je nejlepší do polévky, smetanové omáčky nebo octového nálevu? A na jaké jedovaté dvojníky bychom si měli dávat pozor? Poradí Václav Koplík z Mykologického kroužku v Ratíškovicích.
Kačenka česká: první jarní houba
Jako první zpravidla narazíte na kačenku českou, která se objevuje v druhé polovině března a roste až do začátku června. V lesích je jí ale čím dál tím méně, což je škoda, protože je velmi chutná a v kuchyni se dá zpracovat na všechny možné způsoby. „Fantastická je třeba ve smetanové omáčce,“ podotýká mykolog Koplík.
Nejvíc se jí daří v prosluněných listnatých lesích, sadech a parcích. Pro kačenku je typický hnědý, zvoncovitý klobouk, jehož povrch je hodně zvrásněný – jsou na něm svislé, zkroucené a poměrně hluboké rýhy. Noha je světlá a měkká, při dotyku máte pocit, jako by byla vycpaná vatou. Kačenka česká se hodně podobá další jedlé jarní houbě, smrži. Podívejte se, jak se od sebe liší.
Smrž obecný má sezonu v dubnu
V dubnu mají nejsilnější sezonu různé druhy smržů, např. smrž obecný, kuželovitý nebo vysoký. Můžete je přidat do omáčky, polévky nebo třeba pod maso. Vždy ale platí, že této houby stačí jen trochu – má totiž velmi výraznou chuť. Na smrže narazíte až do května v listnatých i jehličnatých lesích, na zahradách, parcích i v trávě podél cest. Smrž se hodně podobá kačence české – také má světlou nohu a hnědý klobouk, který má kuželovitý tvar a je celý zvrásněný. V čem je rozdíl?
Kačenka česká vs. smrž
Pokud si spletete kačenku českou a smrž, nic strašného se nestane, protože jde o dvě chutné houby. Správný houbař by ale měl vědět, co přesně má v košíku. Hlavní rozdíl je v tom, jakým způsobem mají tyto houby klobouk připojený na nohu. Zatímco kačenka má klobouk posazený na vrchol nohy, u smrže je klobouk k celé horní třetiny nohy přirostlý. Další rozdíl je v tom, že smrže mají na rozdíl od kačenek nohu dutou.
Čirůvka májovka: Pozor na záměnu s jedovatou vláknicí
Koncem dubna se začíná objevovat oblíbená čirůvka májovka, které se říká také houba svatého Jiří a trhat ji můžete až do června. Má bílý až krémový klobouk i lupeny a je pro ni typická výrazná moučná chuť i vůně. Je skvělá do smetanové omáčky, chutnat vám bude i naložená v octovém nálevu nebo jako houbové škvarky. U májovky si dejte pozor na záměnu s prudce jedovatou vláknicí začervenalou – jedním ze znaků, jak tuto nebezpečnou houbu poznat je, že po zmáčknutí se otlak zbarví do rumělkově červené.
Na jaře „omylem“ vyráží i podzimní čirůvky
Mezi májovkami můžete najít i typické podzimní čirůvky – fialovou nebo dvoubarvou. „Reagují na příznivé podmínky pro růst – chladná ráno a noci a nepříliš vysoké denní teploty,“ vysvětluje mykolog Václav Koplík. Čirůvku fialovou poznáte podle typického zbarvení. Je to velmi aromatická houba a zkušení houbaři ji považují za delikatesu. Skvěle se hodí třeba do kuby nebo omáček. Čirůvka dvoubarvá, která má v mládí celou nohu fialovou a později bílofialovou, se dává například do guláše nebo pod maso. Velkou dobrotou jsou i matjesy z této čirůvky.
Závojenka podtrnka je jen pro zkušené
V dubnu vyráží i chutná závojenka podtrnka, která má narůžovělé lupeny a světle hnědý klobouk. Méně zkušení houbaři by ji vůbec neměli sbírat. Hodně se totiž podobá jedovatým závojenkám. „Jediným spolehlivě poznávacím znakem je místo jejího růstu. Jak název napovídá, závojenka podtrnka roste pod trnkami, přesněji řečeno pod růžokvětými stromy a keři,“ říká mykolog. Najít ji tak můžete např. pod hlohem mahalebkou, v sadech pod meruňkami, broskvemi, švestkami, třešněmi, jabloněmi… Například jedovatá závojenka olovová roste hlavně pod duby, habry a buky, a navíc většinou až od léta.
Špička obecná: první houba po jarním dešti
Hlavně do polévek se dává špička obecná, jejíž chuť někteří popisují jako hořce mandlovou. Najdete ji na mezích a v trávnících. Typickým znakem jsou řídké lupeny v pleťové barvě a noha bez prstenu, která je velmi pružná a neláme se. U špiček se jedí jen kloboučky, protože noha je zároveň tuhá a nestravitelná. Tato houba má jednu zajímavou vlastnost. Za sucha celá seschne a v trávě není vidět. Při vláze – stačí jí ranní rosa – zase „obživne“. Proto to bývá první houba, kterou nacházíme po jarních deštích a později i letních bouřkách – roste totiž od dubna přes celé léto až do listopadu. U špičky obecné si dejte pozor na záměnu s jedovatými druhy čepičatek – liší se tím, že mají na noze prsten, jsou křehké a snadnou se lámou.
Květen: vyrazte na jarní hřiby
Koncem května se objevují první hřibovité houby – hřib koloděj nebo kovář a také pravý hřib borový, který ale patří mezi ohrožené druhy. Hřib koloděj má zpravidla okrový klobouk, někdy s olivovými tóny. Pro hřib kovář je typická žlutá, okrová nebo načervenalá noha, která je hustě pokrytá nepravidelnými červenými zrníčky. Pokud si z nich připravíte svoji první letošní smaženici, nelekněte se jedné věci. „Koloděj i kovář zabarví pokrm do černa – některým lidem to vadí, jiní je právě proto vyhledávají,“ říká mykolog s tím, že oba hřiby se musí povařit alespoň 20 minut, protože jinak mohou způsobit nevolnost.
