9°C
Jak vypadá koloděj pozor na otravu záměna další jedlé hřiby jedovaté hřiby nejedlý hřib kříšť
Modrající hřib koloděj patří mezi oblíbené úlovky – skvělý je do kuby, masových směsí, omáček i guláše. Co by měl vědět každý houbař, než si ho dá do košíku? Poradí vám Miroslav Rudolf, mykolog ze Sdružení houbařů v Čelákovicích.
Jak poznat hřib koloděj?
- Pokud do koloděje říznete nebo ho otlačíte, zbarví se na tomto místě dužnina do modrozelena a po chvilce se barva změní na žlutošedou.
- Roste od června do října a nejčastěji ho naleznete pod lípami, habry, břízami a duby, výjimečně i pod jehličnany. Typickým místem není les, ale spíše parky, aleje nebo hráze rybníků.
- Má masitý klobouk, který může mít hodně odstínů: od hnědošedé přes hnědou až po hnědoolivovou a žlutobéžovou. Jeho povrch je nejdříve plstnatý, později sametový.
- Pod kloboukem jsou žluté nebo žlutozelené rourky, které jsou uvnitř zbarvené do oranžové až červené barvy.
- Noha má žlutohnědou barvu s typickou červenohnědou síťkou, která je směrem k zemi nejvýraznější. V mládí je noha nízká a tlustá, později se protahuje, ale stále zůstává válcovitá nebo kyjovitá.
I jedlý hřib může způsobit otravu. Jak je to možné?
Až si budete tuto chutnou houbu připravovat, myslete na to, že v syrovém stavu je mírně jedovatá, a určitě ji pořádně povařte. „Při nedostatečné tepelné úpravě může způsobit vážné zažívací obtíže. Doporučená doba vaření je 25 minut a u koloděje je její dodržení mnohem důležitější než u známějšího kováře,“ upozorňuje mykolog Miroslav Rudolf. Je to dáno tím, že termolabilních jedů, které právě až s vařením zmizí, obsahuje hřib koloděj oproti kováři víc.
Z koloděje si proto nedělejte smažené řízky, pokud ale přesto tento způsob přípravy risknete, nakrájejte houbu na slabší plátky a smažte ji déle a pozvolna. Pozor si dávejte i při sušení, protože i v usušeném stavu je třeba tento hřib pořádně povařit a nepřidávat ho do jídla až nakonec. Počítejte také s tím, že koloděj pokrm zbarví do černa.
Hřib koloděj vs. kovář, kříšť a další modráky
Pro modráky je charakteristické modré zbarvení v místě otlaku nebo řezu, což je způsobeno oxidací kyselin, které tyto houby obsahují. Ne všechny modrající hřiby jsou ale jedlé. Prostudujte si proto i jejich další poznávací znaky, ať je od sebe rozeznáte.
Jedlé modrající hřiby
Hřib kovář je na rozdíl od koloděje typicky pouze lesní houba, zatímco koloděje naleznete například v parku nebo lipové aleji. Hlavním rozdílem mezi nimi je noha, kterou má kovář pokrytou nepravidelnými červenými zrníčky, zatímco koloděj má síťku.
Hřib siný, další modrající houba, která u nás ale roste jen málo a navíc není moc chutná. Celý je zbarven do světle žluté, na noze nemá síťku, a po otlačení se zbarvuje do sytě modré.
Hřib modračka sice oficiálně stále patří mezi jedlé houby, ke sběru ale vhodný není. Zjistilo se totiž, že dokáže velmi dobře kumulovat těžké kovy jako arzen. Při určování se opět zaměřte na nohu, na které chybí síťka, pod kloboukem je žlutá, postupně tmavne a u země má červené tóny. Při rozkrojení jde tato houba do tmavě modré až černé.
Hřib Quéletův je sice jedlý, ale roste vzácně, a tak by se neměl sbírat. Dá se opět poznat hlavně podle nohy, která je pokrytá zrníčky. Nahoře je žlutá a směrem dolu se postupně přidávají světlé červené a modrozelené tóny.
Jedovaté modrající hřiby
Hřib satan je jedovatou, ale také vzácnou houbu, která je zapsaná na Červeném seznamu hub. Od koloděje se liší především barvou klobouku, která je u satana bělavá nebo našedlá. Nejvýraznější znakem je však zápach, který bývá - hlavně u starších hub - přirovnáván k hnilobě nebo ke karbolu.
Hřib Le Galové, další jedovatá a zároveň vzácná houba, která je na Červeném seznamu hub a pravděpodobnost, že na ni narazíte, je minimální. Pokud se to stane, od koloděje ji rozeznáte podle klobouku, který bývá často rozpraskaný. Může mít sice různé barvy, většinou je ale šedobílý nebo jemně narůžovělý a zajímavostí je, že při dešti nebo vlhku se zbarví do červena.
Nejedlý modrající hřib kříšť
Hlavním poznávacím znakem je jeho chuť. Hřib kříšť je pro hořkost nepoživatelný a pokrm vám zkazí i jedna malá houba. Vzhledově se od koloděje liší např. tím, že jeho rourky jsou uvnitř i z venku citronově žluté.
