Tlak je měřen pomocí tlakoměrů. Ty, které měří přetlak, se nazývají manometry, podtlak měří vakuometry a tlakové rozdíly diferenční tlakoměry. Atmosférický tlak (způsobený tíhou atmosférického sloupce) je měřen barometry, což jsou rtuťové tlakoměry nebo aneroidy (kovové tlakoměry). Krevní tlak je měřen pomocí aneroidního, rtuťového nebo digitálního tonometru a fonendoskopu, jejichž použití je součástí tzv. auskultační (poslechové) metody. K měření tlaku jsou využívání různé fyzikální principy, lišící se podle charakteru převodu tlaku na výstupní signál. Podle něj se pak jedná o tlakoměr elektrický, pístový, hydrostatický nebo deformační. 

Tlak vyjadřuje plošný účinek síly (tlak, který vyvolá síla jednoho newtonu rovnoměrně rozložená na ploše 1 m2, kolmé ke směru síly) a jeho hlavní jednotkou je pascal (Pa). Tlak vždy měříme ve vztahu k tlaku referenčnímu, obvykle tlaku fyzikální atmosféry. Důležité je znát tlak absolutní, měřený vůči ideálnímu vakuu a rovnající se součtu relativního a atmosférického tlaku. Relativní tlak je tedy roven rozdílu absolutního a atmosférického tlaku.