7°C
Vlasta Sochová maminku z domova pro seniory v Českém Těšíně do péče nezískala. „Připadala jsem si jako blázen, když žádám, aby mi do péče svěřili vlastní matku,“ kroutí hlavou.
„Rozhodli jsme v nejlepším zájmu vaší maminky,“ reagovala pracovnice karvinské sociálky, která byla opatrovníkem nesvéprávné paní Heleny.
Nejedla a chřadla
S umístěním paní Heleny v domově důchodců souhlasila její druhá dcera a úřady naslouchaly jí. „Jenže maminka v domově důchodců chřadla, nejedla. Chtěla jsem se o ni starat doma, žádost o opatrovnictví jsem podávala já i má dcera Zuzana. Vše zamítli a sociálce to posvětil soud,“ říká Vlasta Sochová, která se čím dál víc bála, že jí maminka brzy zemře. Nejhorší scénář se před pár dny naplnil, paní Helena podlehla zástavě srdce.
„Byla podvyživená, srdce to nezvládlo. Kvůli koronaviru jsem ji tři měsíce neviděla. Mohla být u mě, mohla ještě žít. Místo mě ji v posledních chvílích hladila po ruce ošetřovatelka,“ zakončuje s pláčem.
Po mrtvici nemluvila
Zoufalá dcera zkoušela vše možné, pomoci se jí snažil i Ombudsman Blesku. Podle jeho rad mohla pomoci dohoda se sestrou, která by posvětila žádost paní Vlasty, případně důkaz vůle její maminky.
„Jenže se sestrou jsme ve sporu, se svěřením do mé péče nesouhlasila a důkaz vůle maminky nemám, po mozkové mrtvici už takřka nemluvila,“ vysvětlila paní Vlasta.
Nevěří ve spravedlnost
Po tom, co zažila, už Vlasta Sochová českým úřadům a soudům nevěří. „Všechny dokumenty, co po mně chtěli, jsem dodala. Všechny posudky jsem měla. Všechna čestná prohlášení jsem odevzdala. Přijde mi, že to snad ani nikdo nečetl. Pořád se říká, že soudy jsou papíry zahlcené, ale copak to mě, jako občana, má zajímat?“
