K ničivému výbuchu došlo v bejrútském přístavu 4. srpna kolem 15. hodiny. Explodovalo tam úložiště dusičnanu amonného, neboli ledku, kterého se tam v tu chvíli nacházelo 2750 tun. Následky byly tragické - zemřelo nejméně 171 lidí, přes 6000 dalších bylo zraněno a velká část hlavního města se proměnila v trosky. Z minuty na minutu se domovy asi 300 000 lidí staly neobyvatelnými.

Češi byli na místě mezi prvními

Jiří Čmakal měl 5. srpna za sebou 24hodinovou směnu, když se dozvěděl, že Libanon nejspíš požádá český elitní tým USAR o pomoc. Měl odjet na dva dny domů, ale Bejrút v 7:30 potvrdil svoji žádost o pomoc, a tak nastala blesková akce a Čmakal se se svým týmem začal chystat k odjezdu. Za neuvěřitelně krátkých 8,5 hodiny bylo vše nachystáno a letadlo z pražské Ruzyně se v 16 hodin vzneslo a nabralo směr Libanon, kde za 40 minut měl celý tým i se psy přistát.

Čeští specialisté však nebyli do akce nasazeni ihned, nejdříve bylo důležité vše pečlivě zkoordinovat. „Všechny záchranné práce koordinovala libanonská armáda, je to jediná složka, která tam pořádně funguje. Jejich styl práce je ale zcela jiný než náš, takže bylo na začátku hrozně důležité, aby se náš tým včlenil do jejich organizace. Stejně tak to bylo i s dalšími zahraničními týmy. Tento postup je ale zcela normální a nijak se nevymykal běžné praxi,“ popsal začátky záchranné akce Jiří Čmakal.

V první fázi pracovali v přístavu

Po seznámení s libanonským týmem dostali čeští hasiči na starost sektor v přístavu, který byl asi 300 až 500 metrů od epicentra výbuchu. „V našem sektoru byly převážně sklady, autodílny a velké parkoviště nových aut. Od libanonské armády jsme měli informaci, že by v našem sektoru neměl být nikdo zavalený. Přesto bylo důležité určit si prioritní místa, kde by se teoreticky mohl někdo nacházet, a pak systematicky postupovat v prohledávání trosek,“ vysvětlil postup Čmakal. Předpoklady libanonské armády český tým potvrdil – v sutinách hasiči žádné tělo neobjevili.

Výbuch srovnal se zemí celé čtvrti

Míra destrukce byla podle velitele zásahu neuvěřitelná. „Leccos jsem za svůj profesní život viděl a samozřejmě jsem měl i informace o tom, do čeho jedeme, ale když to člověk vidí na vlastní oči, musím říct, že nic podobného jsem v životě nezažil, vlastně nikdo z nás. Ten výbuch srovnal se zemí celé městské části, obrovské nákladní lodě byly z moře vyvrženy na souš a z toho obrovského sila zbylo jen torzo. Jak říkám, nic takového jsem v životě neviděl.“

V druhé fázi kontrolovali stav budov

Po dokončení záchranných prací v přístavu se český tým přesunul do obytných čtvrtí. „S naším týmem přiletěl i statik, takže jsme spolu s ním procházeli místní budovy a hodnotili, které budovy jsou bezpečné a které naopak. Tato práce byla takovým nadstandardem a velice pomohla místní samosprávě, které to výrazně ulehčilo práci,“ zmínil Čmakal.

Nepokoje nás neohrožovaly

Záchranné práce také komplikovaly místní nepokoje. „Trochu nám to práci komplikovalo, ale nijak nás to neohrožovalo. Byli jsme v neustálém kontaktu s armádou, takže jsme měli přehled, co se chystá. Po 6 hodinách se týmy střídaly, naše základna byla asi 5 kilometrů od místa zásahu a vždy jsme se snažili být zpátky před tím, než začaly v podvečer demonstrace, abychom se vyhnuli kolonám a případnému nebezpečí,“ řekl Čmakal.

Nikdo se nezranil, naštěstí!

Po šesti dnech tvrdé práce se speciální tým USAR vrátil zpět do Česka. „Jsem rád, že díky našemu nastavení a především i štěstí se nikomu nic nestalo. Jen naši velcí pomocníci – psi měli lehká poranění, jak běhali v sutinách, kde bylo spoustu skla a dalších ostrých předmětů. Naštěstí to nebylo nic vážného, pejsci byli ošetřeni už na místě a po příletu je ještě zkontrolovali naši veterináři,“ popsal stav čtyřnohých kolegů velitel.

Překvapilo mě, jak vše fungovalo

Byla situace, která protřelého hasiče zaskočila? „Musím říct, že nejvíc mě asi překvapilo, jak všechno dobře šlapalo. Skvěle fungoval místní zastupitelský úřad, který nám zprostředkoval nejdůležitější kontakty, řekl nám, kdo je kdo a vůbec nám pomohl se začleněním. Z toho jsem měl opravdu radost,“ pochválil velitel české zástupce v Libanonu.

Čmakal jako mladý přežil ohnivé peklo

Jiří Čmakal nastoupil k hasičům v roce 1996. O tři roky později, ve svých 25 letech, se dostal k zásahu, který dodnes patří vůbec k nejrozsáhlejším v moderní historii Prahy.

20. listopadu roku 1999 začala hořet vietnamská tržnice SAPA. Když krátce před půlnocí zaslechli hlídači ze Sapy malý výbuch, ještě netušili, jak obrovský požár vznikne. Když mladý Čmakal se svými kolegy dorazil na místo, byla obrovská hala o rozměrech 132,5 x 73,2 metru v plamenech. On a jeho kolegové dostali za úkol hasit požár z okraje střechy. Než ale vůbec začali, střecha okolo proskleného světlíku se propadla a Čmakal s ní. Neskutečných 90 vteřin byl v ohnivém pekle, kde teplota přesahovala 900 stupňů, až potom ho kamarádi vytáhli.

„Když jsem tam spadl, myslel jsem, že je to konec. Viděl jsem mezi plameny svoji smrt,“ řekl dříve. Čmakal v ohni nezemřel, zachránil ho ochranný oblek. Ten naštěstí vydržel a neprohořel, přesto měl mladý hasič popáleniny 2. a 3. stupně na většině svého těla. Týden bojoval o život, byl v umělém spánku a nikdo nevěděl, jestli přežije. Čmakal přežil, leckdo by se po jeho zkušenostech k hasičům nevrátil. On ano. Obdivuhodné!

Fotogalerie
90 fotografií