7°C
První návštěva pražské zoologické zahrady s dítětem v kočáru začala totálním fiaskem. Pepínek byl v zimě ještě malý brouček, který neobratně ťapal, potřeboval často pít mléko/sunar, a aby vůbec nějaké zvíře viděl, musel jsem ho nadzvednout. Zvířátko ho pak zaujalo pouze tehdy, pokud bylo hodně velké, nebo se hýbalo, jinak nejevil zájem.
Když jsme poprvé vcházeli do areálu, vydal jsem se i s kočárem turniketem. Jenže jsme se zasekli. Pepín spal a já ho, chudáka, probudil takhle brutálním způsobem. Brečícího syna jsem rychle vyndal zpod kovové trubky a podal ho ženě s dítětem za námi. Poté jsem rozebral celý kočár, abychom vůbec mohli projet.
Doma si s manželkou ze mě občas utahujeme, že členové ostrahy v zoo si to určitě vystřihli a po nocích se mojí blbostí baví. Od té doby pracovníci zoo jdou vždy vůči přicházejícím návštěvníkům s kočárkem vstříc a vedou je k otevírací brance určené pro kočárky a invalidní vozíky.
Kdy přijít?
Pro ročního Pepínka byli v zimě největším lákadlem tygři, gorily a žirafy, ale nadšeně výskal i u opic nebo později dělal „kuk“ s papoušky v Rákosově pavilonu. Jednou přišel Pepínek oblečený celý v modrém, což v průchozím pavilonu zaujalo korunáče šedomodrého, největší druh holuba na světě, a pronásledoval ho po expozici, protože ročního synka považoval za samičku. Teď se role otočily a Pepín má chuť nahánět korunáče.
Znovuotevření Zoo Praha, 27. dubna 2020. Veronika Foltová
Největším lákadlem v zoo jsou pro synka momentálně děti, prolézačky a možnost lozit na sochy rozmístěné po komplexu. Těžko bych napočítal, na kolika rodinných fotkách Pepín je, protože odmítal opustit sochy tygra, slona, gorily, želv, autobus a tak dál.
Pro návštěvu zoologické zahrady se mi během těch osmi měsíců nejvíc ověřilo chodit ve všední dny, obzvlášť v pondělí nebo v úterý, kdy není v komplexu tolik lidí. Přijde mi, že zvířata jsou mnohem klidnější než o víkendu, víc se ukazují, a pokud vydržíte u výběhu dostatečně dlouho, přijdou si vás prohlédnout. Což bylo nejlepší ve chvílích, když jsem seděl se spícím Pepínem u nějakého výběhu. Čtu knížku a pak náhodou vzhlédnu a jen pár metrů od nás stojí kiangové nebo zubři a zvědavě si nás prohlížejí.
V chladných měsících je zoologická zahrada ideální pro pozorování velkých zvířat. V komplexu není tolik návštěvníků, ve venkovních expozicích sice neuvidíte řadu zvířat, ale pavilony nejsou tolik narvané. Mnohdy se nám stalo, že jsme v pavilonu byli úplně sami. Tehdy Pepín nadšeně komentoval krmení tygrů, hleděl si do očí s žirafami nebo pozoroval, jak několik centimetrů před ním laškují gorily a chtěl se k nim přidat.
Spánek v nejhlučnější zahradě
Při návštěvě zoo taky počítejte s tím, že se vaše dítě příliš nevyspí. V zimě jsme se chodili uklidit do Čambalu ke gaviálům, kteří jsou tak trochu zastrčení a mnoho návštěvníků je mine nebo se u nich moc nezdrží. V létě je zdaleka nejlepší nechat potomka spát u Papírny, za níž je neuvěřitelné ticho, velkou plochu zabírají stíny stromů a zurčí tam voda. Občas se ozve z výrobny papíru zvuk vrtačky, přesto je to opravdu nejklidnější místo v zahradě. A trvalo mi „jen“ sedm měsíců, než jsem ho našel.
Jak nejlépe projít zoo?
Co se týče směru prohlídky, doporučuji si stanovit body v programu zoo, neboť během dne se pořádají různé aktivity pro veřejnost. Rozhodně stojí za vidění krmení kočkovitých šelem, jež bývá kolem jedné hodiny odpoledne. Jen pár centimetrů od skla uvidíte tygra, jak okusuje flák masa a pak netrpělivě rázuje sem a tam, než ho pustí ven. Pak zamiřte k lemurům, kteří se krmí ve 14:30 (čas a program se mění podle ročního období, aktuální informace naleznete zde). Rodinka zvířat s dlouhými ocasy si to bude vykračovat kolem vás a hrozí, že vám vlezou i do kočáru. Nám se přesně tohle stalo. Lemur si třikrát přišel prohlédnout náš kočár, asi mu voněla Pepínova svačina, a počtvrté už se pomalu soukal dovnitř. Na jazyku jsem měl: „Jedeš, potvoro!“, ale Pepíno byl rychlejší a rozběhl se k němu. V tu chvíli byl lemur fuč.
V létě je rozhodně dobrý nápad nechat dítě zchladit a vypustit jej do brouzdaliště u restaurace Gaston. Nedaleko je také dětská zoo, kde mohou děti krmit ovečky. Za pět korun si lze z automatu nechat nasypat hrstičku krmení. Jen doporučuji být během krmení v blízkosti dětí, jednou jsem totiž viděl, jak beránek potrkal asi dvouletého chlapečka do prsou. Naštěstí se nic nestalo, ale při kontaktu dětí se zvířaty je lepší být ostražitý.
Pro starší děti je pak v zoologické zahradě určená velká prolézačka v rezervaci Bororo. Úplně ideální místo, kam potomka vypustit po procházce celé zoo, aby vybilo zbývající energii. Rodiče pak mohou zajít do nedalekého Darwinova kráteru, neboť v podvečer se konečně ukážou ďábli medvědovití, známí jako tasmánští čerti, kteří jsou aktivní hlavně v noci.
Když se ztratí dítě
Jedné věci jsem se při návštěvách úplně děsil. Že se mi ztratí dítě. Jednou jsme si hověli u pavilonu šelem a plazů, odepisoval jsem na zprávu, vzhlédnu a Pepín nikde. V klidu jsem oběhl okolí, podíval se do pavilonu šelem, do velemlokária, ale Pepín nikde. Už jsem začal panikařit a volat na infolinku Zoo Praha, ale nedovolal se. Přišlo mi, že ho hledám už aspoň dvacet minut.
Nakonec jsem ho našel v pavilonu šelem, jak stojí u lvice a tupě zírá. Tu ránu jste měli slyšet, jak mi spadl obří balvan z hrudi. Synáčka jsem drtil v objetí a říkal mu, že to mi už nesmí dělat. Teď už vím, že jsem mohl zavolat na tuto SOS linku pro Zoo Praha: 737 208 995. Zdaleka nejlepší je zavázat dítku na ruku cedulku se jménem a telefonním kontaktem na rodiče. Chybami se člověk učí.
Po osmi měsících si troufám říct, že koupě roční neomezené permanentky pro Zoo Praha bylo jedno z nejlepších rozhodnutí během rodičovské dovolené. Jeden den v týdnu si nemusím lámat hlavu, co dělat se dnem, stačí se nabalit a jedeme na „gojiji.“ Díky mnoha návštěvám jsme viděli, jak se zvířata chovají v různých ročních obdobích či během dne. A prohlédli jsme si je opravdu všechny. Dokonce i pandu červenou nebo levharta jávského, kteří se neradi ukazují.
Viděli jsme rvačku klokana s pávem, makaka, jak si pochutnával na žaludech a přitom prchal před paovcí, která je chtěla taky. Slyšeli jsme řev, když pelikán cvakl neopatrnou paní do prstu, lekli jsme se, když orangutan skočil do skla před námi a smáli jsme se reakcím psům na zvířata. Když chtěl retrívr lovit pelikány, husky se chtěl seznamovat s fenky a mohl bych dál vyprávět.
