8°C
„Těžké kovy, jakými jsou například kadmium, zinek, olovo či měď, se do půdy dostávají jako plynné či prachové znečištění, nebo v kapalné podobě spolu se srážkami. V horských lesích navíc zvyšují zátěž prostředí prachem a chemikáliemi nasycené mlhy, které jsou zde velmi významným zdrojem srážek,“ vysvětluje Radek Novotný z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
Očistit, vysušit a zkoumat
Po převozu do laboratoře vědci houby nejprve důkladně očistí, vysuší a poté namelou. Následně probíhá mikrovlnný rozklad vzorků v lučavce královské. Vzorky jsou pak analyzovány pomocí atomového absorpčního spektrometru, který změří jejich přesné složení.
„Zaměřujeme se především na těžké kovy. Některé z těchto prvků jsou pro nás esenciální. To znamená, že je potřebujeme přijímat, aby naše tělo správně fungovalo, například zinek a měď. Nicméně i tyto prvky, stejně jako ty, které jsou pro nás neesenciální, jako např. kadmium nebo olovo, mohou v nadměrných koncentracích způsobovat zdravotní problémy," vysvětlil Václav Pecina z Fakulty chemické VUT.
Toxické kadmium
„Doposud získané výsledky naznačují, že problematické může být zejména kadmium, které ve sledovaných houbách pravidelně překračuje uznávané hygienické limity. Právě kadmium je přitom řazeno mezi nejtoxičtější těžké kovy. Avšak konkrétní výsledky budeme mít až po ukončení studie,“ přiznává Pecina.
„Některé těžké kovy jsou také karcinogenní. Pokud bychom našli v houbách extrémní hodnoty, měli bychom proto houbaře upozornit, že není vhodné, aby houby v rizikových oblastech sbírali a konzumovali je pravidelně,“ dodává odborník.
Až 10 krát víc škodlivých látek
Blesk.cz se na vztah hub a těžkých kovů zeptal předního toxikologa a mykologa Jaroslava Klána z Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN. „Houby skutečně mají tu špatnou vlastnost, že v sobě kumulují škodliviny, jako je kadmium, stroncium či olovo. V plodnici takových látek najdeme až desetkrát víc než v půdě,“ potvrdil Klán s tím, že za tuto skutečnost může obrovská plocha houbového podhoubí.
„Plocha mycelia, tedy podhoubí, které nevidíme, protože je v zemi, může být třeba sto metrů čtverečních, někdy to jde i na kilometry,“ upřesnil odborník.
Václavka bez nebezpečí
Pokud máme ze škodlivin z půdy obavu, existuje podle něj řešení. „Kumulace těžkých kovů není u všech druhů stejná. Dřevních hub se například netýká, třeba oblíbené podzimní houby václavky,“ vysvětluje.
Klán také zdůraznil, že bychom houby měli sbírat v čistých, bezemisních oblastech, jako je Pošumaví, Šumava či Brdy. Naopak varoval před sběrem hub v oblasti dolů a hald, jak je běžné například na Ostravsku a Karvinsku.
Pozor na lokalitu
„To je samozřejmě špatně, tam by se houby na konzum sbírat neměly. I když jsou druhy, kterým se tam velmi daří, protože tam nemají houbovou konkurenci. Ale tam ty koncentrace těžkých kovů, které se běžně hlídají ve všech potravinách i v potravinových houbových doplňcích, budou vysoké,“ vysvětluje toxikolog s tím, že se akutní intoxikace těžkými kovy jako záležitost jednorázového houbaření rozhodně neobjevuje.
„Co je nebezpečné, je to, že houbaři chodí pravidelně třeba deset let na své lokality, aniž by si uvědomili, že ta lokalita je kontaminovaná. Že tam byla nějaká fabrika, že tam jezdí auta a podobně,“ popisuje odborník.
Všeho s mírou
Podle Klána ale většina lidí chápe houby spíše jako koření a nejí je denně. „Kdybychom ty hodnoty těžkých kovů z hub dostávali v pečivu nebo bramborách, které jíme denně, to už by pak bylo na volání o pomoc. Ale při běžné spotřebě nás to neporazí,“ uklidňuje toxikolog.
V lesích nyní moc hub neroste, je ale mezi nimi i vysoce ceněná Lesklokorka lesklá. Hynek Zdeněk, blesk.cz
