Podle vaší knížky by si člověk myslel, že u vás v rodině musí být veselo i na pohřbu…

„To také je! Když má někdo důležitý z rodiny pohřeb, všichni to většinou vezmou jako signál: Tam bych se měl ukázat, už jsme se dlouho neviděli. Sejdeme se a vyprávíme si historky, co se komu přihodilo. Díky tomu jsou pak ty pohřby neuvěřitelně veselý, celá rodina jsme velcí smíšci.“

Brenda z Beverly Hills v posledním stadiu rakoviny: Do hrobu se nechystám! Jak dlouho bude žít?

Odchod blízkého pro vás není důvod ke smutku?

„Já to beru tak, že jsme tady na návštěvě a smrt je jen přechod někam jinam. A dokonce je to už vědecky potvrzené, takže pokud si někdo myslí, že jsme tady jen jednou, doporučuji si o tom něco načíst. Je známo, že v Německu operovali mozek ženě, byla u té operace úplně vypnutá, a když ji probudili, tak jim přesně vyprávěla, kde jaký doktor stál a co říkal. Což dokazuje, že ačkoliv měla odpojený mozek, vědomí dále frčelo. Takže pohřby nevnímám jako konec.“

Je pravda, že v mnoha zemích pohřby oslavují…

„Ano, my vůbec nejsme v kontaktu se smrtí. Pak se bojíme umírat, je nám tou naší hloupou civilizací vykládáno, že je to konečná. Doporučuji Viliema Poltikoviče a jeho třináctidílný dokument o smrti, který dělal pro ČT. Když se ho v rozhovoru ptali, kdo má nejhloupější přístup ke smrti, řekl: západní civilizace. Všichni víme, že smrt je, že umřeme, ale přesto děláme, že není.“