9°C
Kdo měl hlavní slovo při zařizování tohoto bytu? Shodli jste se, nebo někdy ne?
Zorka: Hlavní slovo měl Míra, tedy já slovo předávám.
Míra: Asi to tak bylo, Zorka má ráda věci, které se ladí do toho detailu na závěr, takže když projekt začíná, jako tenhle, tak Zorka už se těší na ty polštářky na konci. A já vím, že do té doby je ještě několik měsíců práce.
Na konci byla vzájemná spokojenost, nebo jsi u něčeho říkala "no, Míro…"?
Zorka: Měla jsem pár výtek, ale nebyl na ně brán zřetel. Ne, když vidím, kolik s tím má práce, je to jeho projekt, jeho interiérové dítě, tak já jsem si tu fakt doladila jen nějaké svíčky a polštářky a jsem spokojená. Líbí se mi to.
Co vás vedlo při hledání té správné formy designu?
Míra: Celá ta pointa byla vysněný interiér šumavského stylu, že to, co tu bylo, sem zase vrátíme. Základním principem je využití dřev ze starých stromů, třeba ten stůl, u kterého sedíme, je z 200 let starého dubu.
Na to se smí postavit káva?
Míra: Naštěstí jo. Ta úprava to umožňuje. A to je asi to zásadní, aby ty věci, které jsou designové, pak byly i funkční. Takže je s tím potřeba dál pracovat v rámci technologií, to dřevo vysušit, zalakovat. To je na tom asi to nejsložitější.
Stejným principem bylo pracováno i s fošnami, ze kterých je koupelnový nábytek?
Míra: Ano, a je to taky dub. Na zdech je tu topol, to jsou ty obrazce na stěnách v obýváku, ty jsou podsvícené ledkou, aby to večer pěkně vyniklo, tvoří to takovou krásnou momentku. V koupelně je stejným principem udělané zrcadlo, ovšem to je jilm evropský, těch už moc v Čechách není. Když jsme vyráběli konferenční stolek, tak jsme si říkali: "Je to moc vysoké, kousek ho snížíme." No a po uříznutí nám vlastně zbyl prstenec, do toho jsme vsadili zrcadlo, podsvítili jsme to a už z toho byla ikonická část koupelny.
Zorko, ty prý v té koupelně děláš nepořádek kartáčkem na zuby.
Zorka: No to jsem si dovolila.
Míra: Kdyby to byl jen ten kartáček, to by bylo krásný.
A kam tedy má Zorka ty věci, které potřebuje, dávat?
Míra: Tak jsou tam poličky, ta místa tam jsou, ale ženská to vidí vždycky jinak.
Pro ložnici jste prý hledali starou stodolu, abyste si z jejích trámů udělali postel.
Zorka: Stodolu hledal kamarád, který se starým dřevem pracuje, čerpali jsme inspiraci z Instagramu a hrozně se nám to líbilo. Ze starých trámů je rám postele.
Míra: My jsme ty staré trámy použili i na části střechy, která se k posteli sklání, jeden měl být i v koupelně, ale tam to moc nezafungovalo, tak jsme ho zakryli a tady v obýváku nám nese opravdu reálný krov, takže má i funkci.
Ve volném čase prý skládáte kousky dřeva jako obklad na zeď.
Zorka: Tak to se stalo jednou a asi naposled…
Míra: Trvalo to týdny.
Zorka: Ale je to hezký, když pak člověk má v interiéru něco, co vytvořil vlastníma rukama, a může se pod to podepsat. Byla to zábava, ale stačilo. Mně tedy určitě.
Mechy jsou tu použity na několika místech. Jak to, že jsou tak krásně zelené?
Míra: Mechy jsou zakonzervované a takto vydrží cca 7 let. A jediné, co potřebují, je, aby se jich nikdo nedotýkal a nikdo se o ně nestaral.
Zorka: Což je to nejtěžší.
Míra: Všichni mají tendenci je kropit, zavlažovat. A to se nesmí. Jediné, co mechu opravdu vadí, je přímý sluneční svit, takže třeba v koupelně, ve tmě, je mu úplně fajn.
Kladli jste důraz na přírodní materiály, jsou tu kámen, dřevo – a umělý krb. Co to?
Míra: Myslím si, že je hezkej, tím začnu. Což bych sám od sebe nečekal, protože ty náhražky nemám rád. Ale tady není komín, respektive je, ale v předsíni, za zrcadlem, kde vůbec nedává smysl. A tohle je varianta na vodu, na vodní páru, a podsvíceno ledkou to funguje večer pro ten pocit – a úplně skvěle.
Zorka: Chtěli bychom ten reálný, ale když to nešlo, tak jsme zvolili tuhle variantu. I když to nehřeje, tak to udělá super atmosféru.
A venku ten oheň hřeje?
Míra: Je to ohniště na propan butan, je to podobný princip jako takový ten hřib, hřeje to, jenom je to daleko hezčí.
Chybí vám tu něco?
Zorka: Myslím, že už nic, jen ten čas na to, sem jezdit.
