Šéf BIS Koudelka pro Hráče: Že jsem v BIS, věděla jen žena! 25 let tajil rodině práci

Blesk: BIS bude letos 30 let, vy jste v ní skoro od začátku. Velmi stručně: jak se za tu dobu proměnila?

Koudelka: „Já nastupoval do služby 1. dubna 1992, takže jsem ve službe 33. rok. Nastupoval jsem do služby, která se jmenovala jinak, protože po zrušení StB vznikl Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, a pak byly ty následnické služby. Do Federální bezpečnostní informační služby jsem nastoupil já, z té pak vznikla BIS.“

A v čem to tedy bylo jiné?

„Všechno jsme se učili sami, služba vznikala na zelené louce, většina z nás nevěděla, jak má taková služba pracovat. Na druhé straně jsme měli nadšení, žili jsme tou prací od rána do večera. Byla to zvláštní porevoluční doba.“

Dnes ve výročních zprávách popisujete velké vnější hrozby pro ČR. Bylo jich v 90. letech víc, nebo míň?

„V každém případě míň. Já jsem nastoupil do začínajícího odboru proti mezinárodnímu terorismu. A když to srovnám s dneškem, tak to se skoro ani nedá, protože Al-Káidu a Islámský stát nikdo neznal a ty teroristické skupiny, různé fronty pro osvobození Palestiny, které v té době železné opony a studené války Východní blok podporoval a vyzbrojoval, po rozpadu bloku neměly příliš sílu ani schopnost operovat v Evropě, a už vůbec ne v České republice.“

No tak s nadsázkou, co jste vůbec na tom odboru dělali?

„Samozřejmě, některá rizika byla, nebudu říkat, která, ale bylo to úplně jiné, než dneska. Nikoho z nás nenapadlo, že přijde 11. září. V Rusku se ale začínal zvedat ten »ruský medvěd«, riziko špionáže narůstalo, a proto jsem tehdy požádal o převelení do odboru kontrašpionáže, kde jsem si odžil celý svůj profesní život.“

Umíte mi popsat denní chléb té práce?

„Já jsem od začátku svého působení byl důstojník působící v terénu a řídil zdroje, v utajení je získával, vytěžoval, posléze už jsem jako funkcionář s nějakou pravomocí operace řídil a to jsem dělal i celou dobu, co jsem byl ředitelem kontrašpionážního odboru přes 10 let. Vždycky jsem byl se svými lidmi v terénu, v akci a vždycky jsem si říkal, že je nepošlu nikam, kam bych nešel já.“

Jak si tu práci mám představit? Sedíte v  karlovarském hotelu s nějakou »šajbou« z Moskvy a předstíráte, že domlouváte byznys?

„To, co popisujete, je první fáze zpravodajského kontaktu. Pak se to nějakým způsobem rozvíjí, kultivuje, přikročíte k fázi získání, ke spolupráci a pak už nesedíte v karlovarském hotelu, pak už se pohybujete jinde, protože základním pravidlem každého zpravodajského důstojníka je ochrana zdroje.“

Byl jste někdy v terénu v ohrožení života?

„Nevím o tom, ale jednou, dvakrát jsem se setkal s člověkem, který byl skutečně nebezpečný.“

Takže útěky se zbraní v ruce jako ve špionážních filmech, to jste také zažil?

„Důstojníci jsou ze zákona ozbrojeni a byly chvíle, kdy jsme zbraně nosili.“

Vy jste prý 25 let před nejbližšími tajil, co děláte, a říkal, že pracujete ve stavebnictví, protože jste vystudovaný stavební inženýr. Jak velký šok pak byl, když došlo k tomu odhalení, a to rovnou, když vás měli jmenovat šéfem BIS?

„To byl problém, to bylo nepříjemné. Já jsem skutečně 25 let byl víceméně v utajení a o tom, že pracuji ve službě, věděla jen moje žena a moji rodiče. Nevěděly to moje děti, nevěděli to rodiče mojí ženy, naši přátelé, nevěděl to nikdo.“

Ani ruské podsvětí.

„Předpokládám, že ne.“

A pak najednou doslova přes noc se to změnilo?

„Ano. A to v okamžiku, kdy se mělo jít na bezpečnostní výbor (Sněmovny – pozn. red.), protože zákon vyžaduje, aby kandidát na ředitele předstoupil před výbor. Najednou začali volat novináři a ptát se, jestli jsem já ten, kdo se stane ředitelem služby. Takže já jsem to chtě nechtě musel říct dětem, pak známým, a to bylo nepříjemné, protože byli kamarádi, kteří říkali, že jsem jim celou dobu lhal. Bylo to hrozné období, ale to se nedá nic dělat, to k tomu patří.“

Poznávají vás lidé na ulici?

„Vždycky je nějaké období, kdy ano. Třeba teď po tiskové konferenci s panem prezidentem.“

Co říkáte na komentáře, že byste měl být míň vidět? Chtěl byste být míň vidět?

„No, to jsou dvě otázky. Chtěl bych být méně vidět. V minulosti zpravodajská služba oficiálně ani neexistovala, nikdo nevěděl, jak se jmenuje její ředitel, natož aby znal jeho obličej. To bych si velmi přál, ale ta doba je pryč. A když se podíváte do světa, tak všichni ředitelé a všechny služby s médii komunikují, vlastně i musí komunikovat – podívejte se na služby v USA, které komunikují velmi. Vzpomeňte si, že nedávno Richard Moore (šéf britské MI6 – pozn. red.) přijel do Prahy a na britské ambasádě pořádal tiskovou konferenci, která se vysílala do celého světa. Média mají obrovskou sílu a ředitelé mohou prostřednictvím nich veřejnosti leccos sdělit. Proto jsem dnes tady s vámi. A veřejnost na ty informace má právo, protože ze svých daní ty služby platí. Ty částky jsou velké a myslím si, že zaslouží ujistit, že služba něco dělá a že zemi chrání.“

Pavel v BIS navázal na Havla: Evropě hrozí nové útoky ISIS, varoval Koudelka. Je Česko v ohrožení?

Máte každopádně někdy pocit, že se politici bojí rozpínavosti BIS? Narážím na to, že pořád není prolomená možnost, aby se důkazy pořízené Bezpečnostní informační službou používaly u soudu. Anebo také na orgán nezávislé kontroly, kde se čeká na schválení členů Sněmovnou, a ti budou moci nahlížet i do živých kauz BIS?

„Pokud jde o používání informací BIS v rámci trestního řízení, to je velmi citlivá otázka, která se diskutuje už dlouhou dobu, a v současnosti to není téma. A já rozumím oběma stranám. Demokracie je velmi křehká a musíme ji bránit.“

V roce 2019, kdy se tato legislativní úprava diskutovala, jste ale pro to prolomení byl.

„Ale já neříkám, že jsem proti, jen, že chápu obě strany a že to je vlastně politická a velmi citlivá diskuse, která nepatří do médií, a proto s tím nikde nevystupuji.“

A ten kontrolní orgán?

„To je věc, která je důležitá, o které se mluví dlouho a má svoji roli, která není vůbec namířena proti zpravodajským službám. Naopak může zpravodajské službě velmi pomoci, protože když se objeví nějaké nařčení té služby, tak krom kroků, které zákon nyní umožňuje, může dojít i k ujištění ze strany těchto osob, které mají obecný kredit, důvěru, prověrku na přísně tajné, že je vše v pořádku. Tyto osoby mohou přijít do té služby, seznámit se s konkrétním případem, obviněním, dostat všechny potřebné dokumenty a pak jednoznačně říci: to či ono je, či není pravda.“

Vy mi říkáte, že tak věříte práci své a svých lidí, že chcete ještě víc té kontroly, abyste mohli s větší silou deklarovat, že vše děláte správně?

„Naprosto věřím naší práci a BIS vše dělá jednoznačně a bezvýhradně v souladu se zákonem.“

Měl jste někdy chuť BIS opustit?

„Nikdy.“

Budete chtít i další mandát?

„To podle zákona nejde. Podle zákona můžu být ředitel služby dvakrát pět let. Skončím za tři roky.“

Spekulovalo se ale i o tom, že skončíte dříve, protože vám Petr Fiala údajně nevěří…

„Já tyhle spekulace slýchám celu dobu, co jsem ředitelem. Slýchal jsem to o premiéru Sobotkovi, o premiéru Babišovi, o panu Fialovi jen velmi málo, ale můžu k tomu říci jediné: se všemi třemi jsem míval anebo mám vztahy korektní a profesionální.  A je mezi námi anebo s těmi bývalými byla velká důvěra, protože jenom my víme, co spolu řešíme a jak spolu mluvíme. S panem premiérem Fialou spolupracujeme skvěle a to, co říkáte, není pravda.“

Spekulace o přestupu do diplomacie vnímáte jak?

„Já na to odpovím a doufám, že už to budou vnímat všichni, i někteří vaši kolegové, kteří se na to ptají často. Nechci jít do diplomacie, nechci jít na žádný velvyslanecký post, nebylo mi to nabídnuto, a když mi to nabídnou, tak to odmítnu. Já chci sloužit v České republice a téhle zemi na pozici ředitele BIS, to mě naprosto naplňuje a uspokojuje. A pokud mě tam Česká republika bude pořád chtít, budu pokračovat a za necelé tři roky skončím.“

A až skončíte, chcete nějakým způsobem zůstat v BIS?

„Až skončím, tak se rozhodnu, co budu dělat, a teď to vůbec nebudu komentovat.“

Velmi záhy by měla policie dokončit vyšetřování výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích. Je to kauza, jejíž rozuzlení směrem k ruské službě GRU naprosto přepsalo česko-ruské vztahy. Jak jsme se z toho poučili? Může se někdy něco takového opakovat?

„Ten vrbětický případ je skutečným zlomem. Jednak jsme jako Česká republika poslali domů to obrovské množství Rusů a ruských zpravodajců, kteří tu byli. Byl to mimořádný krok vlády (Andreje Babiše – pozn. red.), a tím se bezpečnostní situace u nás výrazně zlepšila. Také jsme ukázali veřejnosti, že Rusové jsou schopni úplně všeho. Teď čekáme na výsledek vyšetřování policie, do toho už BIS nezasahuje a ani nevidí. A aby se to už nestalo? Pro to děláme úplně všechno, a to nejen my, ale všechny bezpečnostní složky v téhle zemi, i když se nikdy nedá nic úplně vyloučit.“

A jsou nějaké nové postupy, které jsou poučením z toho roku 2014, o které se lze podělit?

„Důležitým prvkem zvyšujícím naši bezpečnost je úzká mezinárodní spolupráce. Ta hraje velkou roli nejen v oblasti kontrašpionáže, ale i v oblasti terorismu. Já jsem velmi pyšný na to, že BIS je rovnocenným partnerem těch nejsilnějších služeb světa a že i díky našim informacím, a to prosím říkám naprosto vážně a nenadsazuji, se zachraňují životy velmi daleko od našich hranic. Toho si ty partnerské služby cení a my pak od nich také dostáváme velmi rychle citlivé informace, které chrání bezpečnost našich občanů. Takováhle důvěra se složitě získává a lehko ztrácí. A Vrbětice byly jedním z faktorů, které Českou republiku a BIS posunuly do té zpravodajské extraligy.“

Do kterého mezního bodu fungovaly vztahy či spolupráce mezi českými a ruskými zpravodajci?

„V okamžiku války (na Ukrajině – pozn. red.) byla úplně zastavená. V tuto chvíli je velmi složité s Rusy komunikovat, ale všechno ostatní si nechám pro sebe.“

Proč Rusové doteď tvrdí, že jejich služby s Vrběticemi neměly co do činění?

„No, tak přece nepřiznají teroristický útok na území cizího státu.“

Nebyl by to projev síly?

„Takhle to nelze brát.“

Vrbětice hrály také roli v již tak rozjitřeném vztahu mezi BIS a tehdejším prezidentem Milošem Zemanem. Řekněte mi, jak si interpretujete, že s ruskou ofenzivou na Ukrajině okamžitě exprezident změnil názor na Rusko, na Vladimira Putina?

„Vysvětlení nemám.“

Ale názor máte.

„Ten mám a nechám si ho pro sebe.“

Odposlouchávala BIS prezidenta republiky skrze mobilní telefony jeho okolí?

„Ne.“

Proč jste se v jednu dobu scházel s Martinem Nejedlým?

„Protože mě pan Martin Nejedlý o tu schůzku požádal.“

Lze dnes veřejně mluvit o nějakých výsledcích?

„Já jsem o těch schůzkách informoval komisi pro kontrolu BIS, informoval jsem o nich premiéra. A to úplně stačí.“

Snažil se Martin Nejedlý na vás působit nějakým způsobem, který pro vás nebyl komfortní?

„Nebudu to komentovat.“

Přemýšlel jste o tom, že byste ty schůzky odmítl?

„Samozřejmě jsme v práci probírali různé možnosti, ale rozhodli jsme se udělat tento krok.“

Byl to dobrý krok?

„Ano.“

Víte, že Miloš Zeman rozšiřuje příběhy z vašeho soukromí, které vás mají navenek diskreditovat?

„To vím, to jsme, to jsme zažívali v minulosti. Jsou to věci, které svědčí o intelektuální a mravní pozici toho člověka více než o čemkoliv jiném. A mě to nezajímá.“

Je něco, co mu chcete vzkázat v tuhle chvíli?

„Hodně zdraví.“

Nesete na tom pochroumaném vztahu mezi vámi taky svůj díl viny? Nešlo komunikovat v době Zemanova prezidentství jinak? Protože nesoulad mezi kontrarozvědkou a Hradem v občanech nevyvolával nějaký pocit bezpečí a stability.

„Existence toho problému byla určitě špatná. Ale já za celou dobu působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta měl jako ředitel služby možnost s ním mluvit pouze dvakrát. Poprvé když mě pozval a dal mi úkol, abychom zjistili, zda se v Česku vyráběla nebo skladovala nervově paralytická látka novičok, tedy látka, kterou byl otráven v Británii Sergej Skripal. Otrávený byl shodou okolností stejnou jednotkou a stejnými lidmi, kteří působili ve Vrběticích. Byla to jednotka ruské zpravodajské služby GRU. My jsme úkol splnili, dotázali jsme se všech institucí napříč republikou, kterých se to týká, včetně Vojenského zpravodajství, a všechny nám řekly jednoznačně, že se u nás novičok nevyráběl, ani neskladoval. Takovouto informaci jsme poskytli prezidentovi republiky a on si mě pozval na druhou schůzku, kde řekl, že to není pravda a že se tady vyráběl.“

A je pravda, že podmiňoval tím, že dostane ten výsledek, který on si přál, vaše jmenování generálem?

„To nebudu komentovat.“

Neříkáte ne.

„Říkám, že to nebudu komentovat. A to byla naše poslední schůzka. A tenhle příběh charakterizuje naši komunikaci. Od té doby jsem ho neviděl, nemluvil s ním, a v té době začaly jeho útoky na BIS. Ty se týkaly různých témat, ale měly vždy v sobě tentýž základ: BIS porušila zákon, protože nesplnila úkol, neodpověděla na žádost o informace, nelegálně odposlouchávala toho či onoho. A my jsme vždycky udělali tu jedinou správnou věc, kterou nám ukládá zákon: nechali to vyšetřit inspekcí BIS buď jako takovou, anebo jako inspekcí pod dozorem státního zástupce. A vždy to bylo vyšetřeno i stálou sněmovní komisí pro kontrolu BIS. To neznamená, že se tam sejde několik lidí a stráví u kafe půl hodiny, a jdou domů. Ta komise si vyžádá veškeré dokumenty k tomu danému problému, každý z poslanců je velmi podrobně prostuduje, mají k tomu můj komentář anebo se mě vyptávají, na co chtějí, a v závěru komise hlasuje o usnesení. To usnesení je rozhodnutí komise, zda služba porušila či neporušila zákon. Ve 100 procentech případů ta komise víceméně jednoznačně řekla, že služba zákon neporušila.“

A když já řeknu, že je vám inspekce BIS podřízená?

„Proto jsem řekl, že tam je inspekce BIS jako policejní orgán a v tu chvíli, a to je podle zákona, přestane podléhat řediteli služby.“

Vy jste radil premiérovi, ať zjištění o Voice of Europe ventiluje na veřejnosti?

„V žádném případě. BIS má zákonné postupy, základní je, že informujeme oprávněné adresáty o svých zjištěních. Když jsme zjistili informace k tomuto případu, učinili jsme to, a pak začal proces vložení subjektů (provozovatele webu Medvedčuka a Marčevského – pozn. red.) na sankční seznam. Ten proces trvá dlouho, vyjadřují se k němu různé subjekty.“

Jak dlouho? Týdny? Měsíce?

„Přinejmenším několik týdnů. Prim hraje ministerstvo zahraničí, ten návrh se musí vytvořit tak, aby byl těžko zpochybnitelný. Pak jde návrh na vládu, vláda se k němu vyjádří a ten návrh nepředkládá BIS, ale ministerstvo zahraničí.“

Tedy jakmile jste měli relevantní informace, předali jste je? Bez ohledu na termín nadcházejících voleb?

„Ano, ministerstvu zahraničí.“

Když teď někdo říká „nechtěli, aby byly ovlivňovány evropské volby, a tak ovlivnili evropské volby,“ co vy na to?

„Tohle bych v žádném případě neříkal. Vláda jednala tak, jak jednat měla a rozhodla správně.“

Tedy to načasování je čistě náhodné? Respektive odvislé od momentu získání důkazů a těch dalších věcí, které tady říkáte?

„Ano. Záleží na tom, jak byly ty informace nashromážděny, jak byly připraveny, na předání zákonným adresátům. Navíc vláda rozhodla předtím, než začaly předvolební kampaně, což je legitimní a správné.“

Deník N a německá média informovala o tom, že v síti lidí, kteří měli extenzivně spolupracovat s těmi dvěma Ukrajinci, možná i přijímat nějaké peníze, uvízl německý poslanec Petr Bystroň. Potvrdíte to?

„Já nemohu potvrdit vůbec nic. Jen to, co je ve vyjádření, které je součástí usnesení vlády. Tam jsou jen dvě jména: Medvedčuk a Marčevskij. A subjekt Voice of Europe. Víc nebudu potvrzovat, ani sdělovat.“

Tak aniž bychom mluvili ve jménech, premiér naznačil, že čeští politici, kteří Voice of Europe dávali rozhovory, nejsou mezi těmi, o nichž je podezření, že by brali úplatky. Toto potvrdíte?

„Toto můžu potvrdit, ano.“

A že by ty penězovody vedly alternativním způsobem? Ne přes pány Medvedčuka a Marčevského, ale přes nějakou jinou organizaci v zahraničí?

„Takhle to nemůžeme říkat. Tenhle případ, o kterém mluvíme, je velmi důležitý, protože podařilo rozbít ruskou vlivovou síť, která působila v různých evropských zemích. Ta síť byla rozbita z České repubiky a aktivita těchto lidí i subjektu Voice of Europe byla zastavena. Byly zmrazeny velké částky peněz a má to dopad na další evropské země, kde probíhají další aktivity. Ale nemůžeme si myslet, že to je jediná síť v Evropě. Já jsem přesvědčený, že někde jinde působí obdobná síť, která pracuje stejným způsobem, protože na celou Evropu je jedna takováhle skupina velmi málo. Ale co se týká Česka, BIS splnila svoji zákonnou povinnost, udělali jsme, co jsme měli a poslali jasný signál ruské straně: my si toto prostě nenecháme líbit. A to je důležité.“

Takže zda čeští politici brali nějaké úplatky, to je uzavřená věc?

„Já jsem vám řekl, že takovou informaci nemáme.“

A když titíž politici tvrdí, že nemohli vědět, co je Voice of Europe zač? Máte informaci, která by tohle vyvracela?

„Žádné informace a žádné komentáře k politikům nikdy nedávám a dávat je nebudu, ale každý si musí moc dobře rozmyslet, zvláště, když je večejně činný, s kým hovoří, komu dává možnost, aby prezentovali jeho názory.“

Petr Pavel v Hráčích: Co rozhodne o jeho druhé kandidatuře a je Babiš bezpečnostním rizikem?

No například Cyril Svoboda říká: teď mě kritizujete s vědomím toho, co zjistila kontrarozvědka, ale já to přece nemohl vědět.

„Zopakoval bych to, co jsem vám řekl před chvílí.“

Čili když s tímto politiky konfrontují jejich strany, není to hon na čarodějnice, je to legitimní?

„V žádném případě (to není hon na čarodějnice – pozn. red.). Každý si musí rozmyslet, s kým komunikuje, kde se prezentuje. Jsme v demokratické zemi, ale s tím je spojená i odpovědnost.“

Smíte mi říct, jak dlouho trvalo získávání těchto informací o té skupině? Byly to měsíce? Roky? Ten web tu roky působil.

„Byl to relativně dlouho, ten časový úsek asi nebudu specifikovat, a ty informace jsou velmi precizní.“

Byl ten sběr informací složitý?

„Byl, protože když my předáváme informaci oprávněnému adresátovi, ta zpráva musí být natolik přesná, abychom se za ni mohli postavit. Nemůžeme říci, že si něco jen myslíme.“

Vyvolává to ve mně dojem, jako byste ve Voice of Europe měli svého člověka. Je tahle domněnka něčím, co mi smíte okomentovat?

„Přece víte, že nemůžu.“

Šéf bezpečnostního výboru sněmovny Pavel Žáček pro Deník N tvrdí, že v materiálech od BIS je, že do Česka proudily statisíce eur v hotovosti. Můžete tohle potvrdit?

„Já můžu jenom zopakovat, že byly zmrazené velké částky finančních prostředků.“

Ale v hotovosti?

„No to nebudu komentovat.“

Poučte mě, jak je možné, že se ty informace takhle dostávají ze Sněmovny ven?

„To se musíte zeptat jiných.“

Půjdete na ten bezpečnostní výbor, kam vás i zvou, abyste se na to zeptal sám?

„Samozřejmě, že na bezpečnostní výbor půjdu stejně, jako chodím na komisi (pro kontrolu BIS – pozn. red.). A pokud se mě kolegové budou na toto téma ptát, tak jim v rámci zákonných možností něco řeknu.“

To znamená co?

„Že partnerem ve Sněmovně, se kterým sdílíme zpravodajské informace a který dostává naši tajnou výroční zprávu, je stálá sněmovní komise pro kontrolu BIS. S kolegy ze zahraničního nebo bezpečnostního výboru komunikuji otevřeně a rozsáhle, protože je považuji za partnery, ale jsou situace, jako je třeba tahle, kdy si myslím, že není všechny informace vhodné prezentovat v takhle široké formě, protože ten případ není ještě ukončený.“

Jak je možné, že pan Žáček může tvrdit, že ta zpráva – k níž neměl mít podle mě ani přístup – je velmi precizní?

„To se musíte zeptat jeho.“

Zase záhada.

„Ale upřímně řečeno, pokud má předseda bezpečnostního výboru takovouhle informaci (o preciznosti zpracování – pozn. red.), tak v tom nevidím problém.“

Petr Bystroň se proti nařčením brání velmi hlasitě, dostává velký prostor. Pokud on měl být jedním z těch, kdo prostřednictvím Rusů nějak ovlivní volby do europarlamentu, nepomohli jste mu vlastně tím, že jste na něj ukázali prstem?

„Doufám, že ne.“

A když budete čerpat ze zkušenosti?

„Případ tohoto typu s takovým zahraničním dosahem jsme, myslím, ještě neměli.  A já si myslím ze zkušenosti v České republice, že by to tak nebylo (že by někomu nařčení pomohlo  ve volbách – pozn. red), že ta naše veřejnost je rozumná.“

A když Petr Bystroň mluví o vměšování se českých zpravodajců do německých voleb? To se bytostně dotýká vaší práce.

„To je úplný nesmysl.“

Jakto?

„BIS může oficiálně říct jen to, co řekla vláda ve svém prohlášení. To jméno v něm nikde nefiguruje, takže to, co říká pan Bystroň, je jeho problém, ne můj.“

Teď jste vůbec poprvé řekl jeho jméno.

„Ano.“

Mimochodem ti čeští politici na Voice of Europe kolikrát neříkali nic jiného, než že mají Rusko a Ukrajina jednat, a že chtějí, aby skončilo krveprolití. Nezpochybňovali pomoc Ukrajině – politickou, materiální. Tohle je opravdu ten tvrdý proruský narativ, za který si máme na někoho ukazovat prstem?

„Nebudu se vyjadřovat k žádnému politikovi a k žádnému vyjádření. Ale obecně si musíme říct, jak pracují ruské zpravodajské služby v jednom segmentu své práce, a ta je šíření dezinformací. Můžeme to nazývat nepřátelskou propagandou a v Rusku je to jedna jako z velmi důležitých činností administrativy prezidenta Ruské federace, který tuhle část práce má z velké části ve své gesci. Právě v téhle sféře působil pan Medvedčuk a cílem tohoto masivního útoku na celou Evropu je, aby ten demokratický svět byl rozbitý, aby byla rozbitá jeho soudržnost. Rusko ví, že ani vojensky, ani ekonomicky nemá šanci nad Severoatlantickou aliancí zvítězit, pokud je ta aliance pevná a jednotná. Těmto dezinformacím čelí každá demokraticky zvolená vláda, vzpomeňme si, když byl covid, tak co tu bylo kolem vakcinace a pak kolem Vrbětic? Ty stejné servery pak začaly útočit na současnou vládu, když podporovala a podporuje Ukrajinu.“

Ale to, že český politik řekne, že si přeje mír na Ukrajině, to přece není to samé.

„Já jsem říkal, že to nebudu komentovat.“

Tak dobře, když to řekne úplně kdokoliv.

„Část dezinformačního prostředí v Česku je ryze česká. Tam se přebírají proruské narativy, přetvářejí, lidé se o nich vzájemně ujišťují a šíří je. Někdy jsou ti jednotlivci nebo ty weby na tom zainteresované finančně. Někdy se snaží navenek být radikální, pak to končí u soudu i různými rvačkami a tím na sebe strhávají pozornost a říkají svým podporovatelům: ‚Dejte nám víc peněz.‘ Tyhle weby mají obvykle nepřehlednou strukturu, nevíte, kdo za nimi stojí, kdo píše ty články.“

Třeba Aeronet.

„Přesně tak.“

Takže vy dáváte návod našim čtenářům, divákům, jak takovýto web poznat.

„To říkáte správně. A pak je tady přímo propaganda posílaná z Ruska. Uvedu závažný příklad, kdy byl pokus z ruské strany ovlivnit prezidentské volby. Poslali zfalšované video kandidáta Petra Pavla, kde říkal, že je třeba poslat vojáky na Ukrajině.“

Je tohle dobrý příklad? Vždyť to je tak snadno vyvratitelné. Petr Pavel prostě vyleze před kameru televize a řekne, že to nebyl on.

„Ano, ale na sítích zůstanou tisíce komentářů, které budou říkat, že to není pravda, že to byl on. A to cílí na určitou skupinu obyvatel.“

Jak s tím tedy bojovat?

„Je to nikdy nekončící. A není to otázka pro zpravodajskou službu, je to otázka pro novináře a politiky. Proti dezinformaci je potřeba postavit pravdu, ta se musí sdílet rychle, musí být pochopitelná, uvěřitelná a musí ji sdělovat osobnost, která má obecně akceptovaný kredit. A z hlediska dlouhodobého je důležitá vzdělaná společnost, protože pro každého dezinformátora je noční můrou vzdělaný cíl.“

Ale zpět k původnímu tématu: nedělá celému tomu boji medvědí službu to, že se problematizuje každý, kdo řekne něco jiného, než říká vláda, kdo prohlásí, že chce mír a že nechce válku?

„Tak to určitě není.“

Z mé zkušenosti vám můžu říct, že ano.

„Žijeme ve svobodné společnosti a každý má právo se vyjádřit. Ale Česká republika má svoji historickou zkušenost země napadené silným agresorem. Takže to, co se děje, je důležitý morální impuls do Česka. A přijde mi naprosto strašné, když třeba někdy slyším, že si za to Ukrajina může sama, protože to samé říkali jak Hitler, tak Brežněv v době, kdy jejich armády obsazovaly Československo.“

Tak tohle, co říkáte, je úplně jiný narativ a tam to je přímočaré. Vy jste nedávno řekl, že bezpečnostní situace ve světě je nejvážnější od druhé světové války. Co vás podnítilo k takto plamennému vyjádření?

„To není plamenné vyjádření. To je vyjádření, které odpovídá realitě. Rozpoutalo to trochu diskusi o tom, jestli je to nejhorší nyní anebo to bylo horší v době karibské krize.“

Ano, to řeklo několik historiků.

„Ano, takže se tady bavíme o tom, jestli to je nejhorší za 80 nebo za 60 let, ale bylo docela zajímavé, že ti, kteří měli možnost se seznamovat s utajovanými informacemi, řekli: ‚Ano, je to opravdu nejhorší od druhé světové války.‘ A ti, kteří tuto možnost nemají, to moje tvrzení zpochybňovali. Já tohle přece nebudu rozporovat. V době karibské krize byl svět nejblíže jaderné válce dvou velmocí, ale já nemluvil o hrozbě jaderného konfliktu, ale obecně o světové bezpečnostní situaci, a to je něco trochu jiného.“

Mě spíš zajímá, jak vůbec lze srovnávat dnešek s těmi 40. lety 20. století. 

„Stačí se jen podívat na současně probíhající válečné konflikty, aktuálně hrozící válečné konflikty, země, které opakovaně mluví o použití jaderných zbraní, když si do té rovnice dosadíte islámský terorismus, touhu teroristů použít zbraně hromadného ničení nebo alespoň špinavou bombu, když si tam dosadíte riziko obrovské migrační krize, která samozřejmě může ještě vygradovat s nějakým dalším konfliktem, když tam dosadíte potravinovou krizi ve třetím světě, když tam dosadíte mohutné kybernetické útoky, které útočí na celý demokratický svět, a už nebudu pokračovat, protože nechci naše diváky strašit a zneklidňovat je… když tam dosadíte všechny hrozby a rizika, o nichž víme a s nimiž pracujeme, tak jsem přesvědčený, že jsem to nepřehnal a že situace v dnešní době opravdu je nejhorší od konce druhé světové války.“

Takže říkáte, že svět je sud střelného prachu a my stojíme na prahu nějaké »třetí světové«?

„Nic takového neříkám. A také jsem na té tiskové konferenci (při návštěvě Petra Pavla v BIS – pozn. red.) dodal, že nemáme žádnou informaci o přímém ohrožení bezpečnosti České republiky. Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí Evropy a světa. A já osobně jsem pyšný na to, že k tomu přispívá i Bezpečnostní informační služba vcelku velkou měrou.“

Takže to byl ten vzkaz? Svět je na tom špatně, my jsme na tom dobře a je to díky BIS? Proto jste to řekl?

„Takhle jsem to přece neřekl.“

Já říkám, že jste to tak myslel.

„Jinak. Ten vzkaz je: Čelíme mnoha vážným hrozbám, ale nepropadejme beznaději. Buďme jen připraveni se těm rizikům bránit. Je důležité deklarovat tu připravenost, postavit se jakémukoliv agresorovi, protože to je důležitý faktor, který ho může odradit.“

To se tedy vyjadřujete zhruba stejně jako náčelník generálního štábu, který tady u nás taky byl. Ale když mi dovolíte být ďáblův advokát, tak každá instituce nějak obhajuje svoji existenci. Když vy nebo pan generál Řehka řeknete, že je svět nebezpečný, tak vlastně obhajujete potřebu svojí instituce, to, že má dostat nějaké veřejné prostředky…

„Pokud si tohle myslíte, je to jenom na vás. Kdyby byl svět bezpečným místem a nebyly potřeba armády ani zpravodajské služby, byl bych já tím nejšťastnějším člověkem.“

A tohle mě zajímá: když rozkryjete nějaké bezpečnostní riziko – teď tedy naposledy tu proruskou síť a web – je to pro vás pocit pýchy a štěstí, že se to povedlo, anebo i kus zklamání, že se takovéhle věci a aktivity pořád dějí?

„Určitě je tam vždycky hrdost, že jsme něco dokázali. To je jeden z motorů té práce. Hned za tím následuje dobrý pocit, že jsme ochránili naše obyvatele, a to je cíl naší práce. A samozřejmě, kdyby byl svět tak úžasný a bezpečný, že by nic z toho nebylo třeba, bylo by to skvělé. Ale to by se stalo až v okamžiku, kdy by lidé byli andělé. Což nikdy nebudou.“

Vy jste také prohlásil, že nesmíme podceňovat riziko islámského terorismu, ale že nemáme indicie o přímém ohrožení České republiky. Tak to jste tedy mluvil ke komu? A proč?

„Riziko islámského terorismu je problém, který, který v Evropě je už mnoho let. V současnosti stoupá a v okolních zemích vidíme, že přijímají zvýšená bezpečnostní opatření. Reagují tím na zvýšenou radikalizaci rozsáhlé muslimské komunity, která u nich žije, a ta radikalizace souvisí s válkou v Gaze. V Česku je ta situace díkybohu jiná, protože naše muslimská komunita je malá – má asi 20 tisíc členů – je velmi klidná a neradikalizovaná, i když válka v Gaze způsobuje, zejména v té palestinské části té naší komunity, jistý neklid. I díky informacím, které máme od našich partnerů – a BIS je členem několika mezinárodních platforem, ve kterých jsou zapojené ty nejlepší zpravodajské služby Evropy a světa – máme informace, když se něco stane ve světě, obvykle dříve, než nám to pošle zpravodajská služba nebo policie. Já díky tomu mohu okamžitě informovat, a také to dělám, premiéra, ministra zahraničí, ministra vnitra, případně prezidenta o tom, co se stalo. A má-li to vliv na bezpečnost České republiky, oprávnění adresáti na základě těchto informací přijímají rozhodnutí. Právě díky působení v těchto platformách a díky analýzám, které dostáváme, můžeme říci to, že jako Českou republiku nemůže nás ponechat riziko islámského terorismu chladnými.“

Takže se tady něco stát může.

„Samozřejmě. I když nemáme žádnou konkrétní informaci, když se podíváme na poslední útoky v Evropě za uplynulých několik let, můžeme vymodelovat jasný profil (potenciálního – pozn. red.) útočníka. Je to obvykle radikalizovaný jedinec, u kterého radikalizace velmi často probíhá po internetu. Velmi často je to migrant, který přišel relativně nedávno do Evropy, i když ne vždycky. K útoku obvykle použije chladnou zbraň (zbraň, která pro svůj účinek vyžaduje přímý fyzický kontakt s cílem – pozn. red.) a útok obvykle nemá příliš obětí, což ale na dopadu vůbec nic nemění, ta tragédie je vždycky strašlivá. No a úplně nejhorší kombinací je takovýto osamělý vlk, který má ještě vážné psychické problémy. V České republice je ten model obdobný, ale protože u nás nemáme, zaplaťpánbůh, moc uprchlíků, obvykle je to konvertita.“

Tedy Čech, který konvertoval k islámu.

 „Nemusí to být vždycky Čech, ale může. My se jako BIS ve spolupráci s policií, pokud takové riziko detekujeme, snažíme vše zastavit. Nebudu říkat, kolikrát se to stalo, ale bylo to více než jednou.“

A bylo to někde v tak horké fázi, že byla chvilka před útoky, jaké jsme zaznamenali třeba v Berlíně, v Drážďanech, ve Vídni?

„Nebylo. Snažíme se tomu předcházet tak, abychom nevystavili obyvatelstvo akutnímu riziku. A jak jsem řekl, aniž bych chtěl říct cokoliv víc, bylo to víc než jednou. Chtěl bych u této příležitosti poděkovat policii za skvělou spolupráci. Je to spolupráce velmi úzká a založená na vzájemné důvěře. S NCOZ a speciálním útvarem Národní centrály proti terorismu plánujeme různá cvičení, která nám umožní připravit co nejrychlejší a nejefektivnější reakci, kdyby už k něčemu došlo. Myslím, že to je velmi pozitivní.“

Češi pomáhají Ukrajincům: Pavlova výzva i varování Perebyjnise! Proč není podpora Ukrajiny pouhým darem?

My jsme se bavili o lidech, kteří mají vlastní názor na rusko-ukrajinský konflikt a jsou za to démonizováni. Co říkáte na to, že tady jsou osoby veřejně činné, hlavně umělci, kteří se přiklánějí třeba na jednu stranu toho izraelsko–palestinského konfliktu? Jsou ti lidé »zradikalizovaní«, anebo zkrátka mají svůj pohled na věc, která je i z humanitárního hlediska strašně složitá?

„Mají svůj pohled na věc. Je to jejich názor, jejich rozhodnutí. Já vím, co se v Izraeli stalo, jsem s tím seznámen velmi důkladně a myslím, že kdyby mnozí z nich viděli, co jsem viděl já, zhroutili by se.“

To mluvíte o záběrech z útoků Hamásu, jejichž obsah byl medializován? Týkalo se to malých dětí, týkalo se to…

„Týkalo se to úplně všeho.“

Vy jste to viděl?

„Ano. Teroristé zabíjeli každého, na koho přišli. Psy, kočky, děti, těhotné ženy, muže, starce nesmírně brutálním způsobem. Nikdy jsem nic takového neviděl a myslím, že to neviděl nikdo z nás v téhle zemi. Opakuji, kdyby někdo z těch lidí (umělců – pozn. red.) tohle viděl, zhroutil by se.“

Ještě k té ostražitosti vůči terorismu: Vy tady v podstatě říkáte mezi řádky, že čím víc migrantů, tím větší riziko terorismu. Adresujete tyhle obavy i vládě, politikům, kteří i na celoevropské úrovni schvalují mechanismy, které by mohly opodstatnit větší příliv migrantů do České republiky? Říkáte jim, že to, jak hlasují, má bezpečnostní implikace?

„Každá česká vláda měla i má v případě přílivu migrantů velmi rozumnou politiku. V České republice je minimum migrantů ze Středního východu, protože, protože ti jsou tím potenciálním rizikem. Nejsou jím příchozí z Ukrajiny. Já doufám, že to takto zůstane (mluví o přístupu vlád – pozn. red.), a nemám žádné obavy.“

Nemáte obavy z nedávno schváleného migračního paktu?

„Ne.“

Pane generále, jsme ve studené válce číslo dvě, anebo jsme pořád vlastně v té samé, ve které jsme vždycky byli?

„To asi neumím říci, ale jsme v komplikované bezpečnostní situaci.“

Je Rusko podle vás větší, menší, anebo pořád stejnou hrozbou i vzhledem k nedávnému znovuzvolení Vladimira Putina?

„Myslím si, že s tím to vůbec nesouvisí. Rusko je země, která má imperiální politiku a bude ji mít i s Vladimirem Putinem i s jeho nástupcem.“

Když jsem se ptala na studenou válku, tak jsou tu i američtí agenti, anebo přesněji lidé z USA, které BIS monitoruje?

„BIS se věnuje všem zpravodajským službám působícím na území České republiky proti zájmům České republiky.“

To je i není odpověď…

„To je jediná odpověď, kterou vám můžu dát.“

Kdo je MICHAL KOUDELKA?

• Narodil se roku 1965. Vystudoval pražské Gymnázium Na Zatlance, posléze Fakultu stavební ČVUT – povoláním je stavební inženýr.
• Roku 1991 odešel na vojnu, o rok později nastoupil do Federální bezpečnostní informační služby.
• Po rozpadu Československa se pak stal příslušníkem Bezpečnostní informační služby, kde působil v odboru boje proti terorismu, pak na odboru kontrašpionáže a ten po čase vedl.
• Absolvoval dva zpravodajské výcviky u britské MI6, jeden pak u kanadské CSIS.
• Roku 2016 se ujal role ředitele BIS, kde vystřídal Jiřího Langa.
• Roku 2018 byl vládou Andreje Babiše navržen na povýšení do generálské hodnosti – návrh tehdejší prezident Miloš Zeman opakovaně odmítal a kritizoval Koudelkovu práci, vyhověl až v roce 2023 nynější prezident Petr Pavel.
• Roku 2019 obdržel od americké CIA tzv. Tenetovu cenu za zahraniční spolupráci (George Tenet byl ředitelem CIA v době útoků 11. září 2001).
• V srpnu 2021 mu vypršel pětiletý mandát, druhá Babišova vláda ho ale nejmenovala, jen pověřila řízením, což vzbudilo spekulace o zákonnosti takového rozhodnutí. V roce 2022 jej jmenovala podruhé až vláda Petra Fialy.
• Koudelka ve výročních zprávách i v rozhovorech pravidelně varuje před hrozbami ze strany Číny a Ruska.
• Mluví anglicky a rusky.
• Je ženatý a má dvě dcery.

Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!

Blesk už druhým rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se vystřídají všichni, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky i na rozhraní těchto dvou disciplín.

Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli Vera Renovica (38), si můžete vychutnat každé dva týdny na webu Blesk.cz. A to vždy v pondělí (v případě svátků oznámíme posun). V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk.

To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!