24°C
„Půjde o jednu z nejvýznamnějších aukcí v historii české numismatiky,“ řekl Blesku aukční analytik ART+ Jan Viduna o události pořádané aukční síní Macho & Chlapovič. Dražba 444 nejvzácnějších a nejzajímavějších kusů, které tvoří 90 procent celkové hodnoty sbírky, proběhne za týden v pátek v hotelu Mandarin Oriental.
Zbylých 613 bude vydraženo online o dva dny později. Nejdražším kouskem bude desetidukát císaře Leopolda I. z roku 1669 s vyvolávací cenou 7 575 000 Kč, jeho hodnota je podle odborníků až několikanásobně vyšší.
Kolekci Bruna sestavoval přes 50 let. Proč se ji nyní rozhodl prodat? „Čekat na dědictví by mohlo dopadnout dost neblaze, pokud si zůstavitel neudělá včas pořádek. Čili já chci tento pořádek mít. Je tady věk, je tady zdravotní stav, a myslím si, že činím dobře. S přiznáním trochy ješitnosti – chci si užít slavnostní okamžik té aukce, což by se mi přirozeně po smrti nemohlo nikdy podařit,“ uvedl.
Dále vysvětlil, že tak vlastně své dílo korunuje. „Nespornou výhodou tohoto typu prodeje je vznik katalogu, protože tímto dávám vyniknout jedinečnosti sbírky. Zapisuje se do bibliografie numismatiky. No a pro nás, pro rodinu, je to také jistota, že hodnoty materiální zůstanou proměněny do společného jmenovatele, tedy do financí. Ale zůstane tento katalog jako věčná připomínka mé celoživotní snahy,“ konstatoval.
Co udělá s penězi?
„Rozdělím je takto: Část si ponecháme s manželkou, část rozdělíme v rodině a pak je třeba myslet i na potřebné. Již jsem podpořil nevládní neziskovou organizaci Člověk v tísni a Post Bellum. Jsem respondentem ústavu Post Bellum a ten může dokonce nakupovat i výzbroj. Poté se totiž budu ptát, jaká je cena jednoho dělostřeleckého granátu na obranu Ukrajiny proti Rusům a uvidím, kolik si jich budu moci koupit.“
Víte, že
Bruna se narodil v Pardubicích, vyrůstal v Českém Brodě. Po emigraci žije v rakouském Freistadtu poblíž rakousko-českých hranic. V roce 1992 založil v Dolním Dvořišti stomatologickou kliniku.
Rozhovor s MUDr. Václavem Brunou:
Čím je vaše sbírka výjimečná?
„Jsou v ní pouze mince české provenience, tedy ražené výhradně u nás, od nejstarších keltských ražeb přes středověk, novověk až po mince Československa. Je svým způsobem raženým dějepisem českého národa.“
Kdy jste se začal zajímat o staré mince?
„To bylo ještě před 8. třídou základní školy. První, které jsem domů přinesl ze školy, jsem ukázal tátovi. Tehdy mi řekl, že jsou stříbrné. Jednalo se o stříbrné ražby Františka Josefa I. a československé stříbrné mince. Pamatoval jsem si z pohádek výraz »zlato, stříbro a drahé kamení«. No, a když tedy nebyly zlaté, tak mi dělalo dobře, že jsou alespoň stříbrné.“
A první opravdu stará?
„Koupil mi ji tatínek v pražském obchodě na Perštýně za tehdejších 10 korun. Šlo o středověký pražský groš českého krále Václava II.“
Jak se mince sbíraly za minulého režimu?
„Za šíření Charty 77 jsem byl odsouzen pro trestný čin §100 pobuřování a vyfasoval 16 měsíců. Poté, co jsem si odpykal trest v kriminálu, jsem působil jako stomatolog na Slovensku (jinde mu to umožněno nebylo – pozn. red.) v Makytě Púchov. V té době u mě propukla vyloženě sběratelská horečka. Jezdil jsem po hospodách na Oravě a v okolí Námestova a tam se mi podařilo koupit několik pozoruhodných mincí z období vlád Leopolda I. a Josefa I. Kupoval jsem i celé sbírky z pozůstalostí.“
V emigraci, z Československa jste odešel v roce 1988, jste ve sběratelství pokračoval?
„Nejdříve bylo nutno v Rakousku vyřešit existenční starosti. Sehnat zaměstnání, bydlení. V letech 1988 a 1989 jsem se nemohl moc odvazovat. Poté, co jsem již začal působit jako stomatolog, to bylo lepší. Plat zubního lékaře v Rakousku nebyl špatný, takže jsem začal nakupovat na aukcích a v různých obchodech se starožitnostmi.“
V jakém období se dařilo sestavovat sbírku nejlépe?
„Asi největší přírůstky přišly v době, kdy jsem se aklimatizoval jako zubní lékař v Rakousku a hlavně poté, co jsem úspěšně otevřel zubní kliniku v Dolním Dvořišti. Jednak jsem dal do pořádku statek po rodičích v Zámrsku, mohl jsem se věnovat i výtvarnému umění, svým milým Špálovi a Čapkovi, také dostihovým koním a také se mi podařilo vyloženě pěkným způsobem rozvinout numismatické tužby.“
Spálil jste se někdy, pořídil si do sbírky falzum?
„Získal jsem kdysi do sbírky falešný 48krejcar Fridricha Falckého. Na to, že bude falešný, jsem přišel, až když se jich na trhu začalo vyskytovat podezřele více.“
Neměl jste třeba vizi sbírku věnovat Národnímu muzeu, aby zůstala zachována v celém rozsahu?
„Věnovat věc, do které jsem investoval prakticky celý život nemalé finanční prostředky, je i nad síly mé ušlechtilé duše.“
Co byste vzkázal kolegům sběratelům?
„Vybrali jste si, stejně jako já, ten nejkrásnější koníček, co jste si vybrat mohli. Hodně se při něm naučíte a poznáte dějiny tak, jak byste je z knih nikdy nepoznali.“
Vychoval Peruána!
Václav Bruna kromě sběratelství chová dostihové koně na statku ve východočeském Zámrsku. Jeho nejúspěšnějším byl hnědák Peruán, který se s žokejem Zdeňkem Matysíkem stal trojnásobným vítězem Velké Pardubické.
