Co říkáte tomu, že letos bylo o Vánocích spíš jak na jaře?

„A někde i jako v létě… Vždyť v Děčíně se teplota zastavila jen dvě desetiny pod 17 °C. A to je druhá nejvyšší hodnota, kterou jsme od roku 1961 v Česku na Vánoce zaznamenali. Ale co, ve srovnání se záplavami ve Velké Británii nebo obrovskými bouřemi ve Spojených státech jsou naše teplotní rekordy pravá meteorologická selanka.“

Nicméně lyžaři i děti se těší na sníh. Dočkají se? Bude leden opravdu ledový?

„Ledový je už začátek ledna. A díky podnulovým teplotám se můžeme aspoň sklouznout na technickém sněhu. Ostatně líp na tom doteď nebyli ani v Alpách. Jen díky vyšším nadmořským výškám tam víc mrzlo, a tak se jim dařilo vyrobit toho bílého technického zázraku víc. A pokud jde o předpověď sněhu – ta je pro modely hodně složitá a úspěšná jen na pár dní dopředu.“

Proč dovedeme předpovědět počasí za deset let, ale ne za dva dny?

„My to nedokážeme ani za deset let, můžeme jen vytvářet pravděpodobné scénáře. S nadsázkou říkám, že jejich výhodou je, že za těch deset let se zapomene, co předpovídaly. U té kratší předpovědi si lidé pamatují.“

Proč se tedy tak často předpověď liší od reality?

„Prostě proto, že nemáme tak detailní modely, ani hustou síť meteorologických stanic, ani tak dokonalé počítače, které by všechno dokázaly bleskurychle spočítat. Dokážeme ale spoustu věcí, každý rok je úspěšnost lepší. Co ale zůstává, to je teorie chaosu.“

Co prosím?

„Jakákoliv změna nebo nepřesnost v těch počátečních údajích může vést k tomu, že se výsledek zbortí. Nikdy nebudeme stoprocentní. Taky by mě zajímalo, jaká bude letos zima, ale seriózní meteorolog nastíní jen pravděpodobnou variantu. Mluvit třeba teď o tom, jaký bude celý leden, by nebylo fér.“

A nakolik lze tedy věřit katastrofickým předpovědím klimatologů, podle nichž se u nás budou za čas střídat extrémní sucha a povodně?

„To je důsledek globálního oteplování, o němž někteří naši politici tvrdili, že neexistuje. Klimatologové se na tom shodnou. Do jaké míry bude ten vývoj katastrofický nebo jen pro nás komplikovaný, se ale podle mého říct nedá. Budeme se muset připravit na extrémy. Naštěstí výstražná služba stále lépe funguje a lidé jsou stále víc on-line.“

Což je někdy velmi vyčerpávající. Ostatně, vy jste se před několika lety bleskově rozhodla přesídlit s rodinou do Krkonoš. Co vás k tomu vedlo?

„V každém z nás něco zraje, a když je pak najednou vhodná příležitost, cesta se otevře. Ve mně zrálo to, že mám ráda hory, jejich přírodu, kde můžete být sami a na chvíli se ztratit ze světa lidí.“

Žijete tam přírodním životem, jíte biostravu a tak podobně?

„Na to je potřeba čas. K tomu možná dospěju, až nebudu muset dojíždět do Prahy. Žijeme na kraji Špindlu, celkem pohodlně. Přes den pracuju a večer mohu vyběhnout do hor, které mám za rohem. Jsou vlastně taková moje velká tělocvična.“

Váš muž s vámi leze po horách, takže má nějakou volnější profesi?

„Má firmu, která se zabývá outdoorem, a zároveň pracuje ještě jako strojař. Dojíždí, cestuje, mezi prací sportuje. Na rozdíl ode mě je v lezení i na skialpech dobrý, takže když jde se mnou, musí se obrnit trpělivostí.“

Máte podobně nasměrovaného syna, nebo se odrodil?

„Těžko říct, kam se ubere. Lítal na větroních, chodil na skialpech, lezl, závodně lyžoval, ale teď v posledních letech je z něj freestylista. Všechno se odehrává v kotrmelcích nad zemí… V létě skáče do vody, v zimě na sněhu.“

Máte o něj strach?

„Nemám, protože to stejně neovlivním. Já zase v patnácti lítala na větroních. Strach mít nemůžu – to bych se zbláznila. Jestli je tak šťastný, je to jeho rozhodnutí a s tím já nic nenadělám.“

Vaše maminka musela mít také svatou trpělivost, když jste začala létat na větroních. V patnácti jste málem přišla o život.

„Nedařilo se mi vybrat vývrtku a řítila se k zemi. Když to tak hodnotím, byla to výborná zkušenost, protože si uvědomíte, jak blízko jste konci.“

Vy jste se ale loni vydala na začátek, když jste v projektu Tajemství rodu pátrala po svých předcích. Hned jste s natáčením souhlasila?

„Ne. Než jsem na nabídku kývla, ptala jsem se mých rodičů, zda s tím souhlasí. Tatínek je ročník 1927 a maminka 1936 a nechtěla jsem jim způsobit nějaké životní trable. Vystupování před kamerou odmítli, ale jinak souhlasili, dali nám k dispozici všechny fotografie, které měli doma. Překvapilo mě, že těch dokumentů bylo dost. Byly tam i fotografie tatínkovy matky. To byla výjimečná žena, už třeba jen tím, že ve třicátých letech měla řidičák i na náklaďák, protože rodina měla autodopravu. A nechyběly ani dokumenty týkající se maminčina otce, který v padesátých letech odešel do Kanady.“

Jaký tam byl jeho osud?

„On byl takový Fešák Hubert, frajer. S tímto přístupem dokázal rychle někam dospět a pak zase všechno rychle potopit. Žil život plný extrémů, žádná nuda. Ovšem přesně nevím, jak to s ním bylo. S babičkou už se nikdy neviděli. Bohužel to ovlivnilo život i mé mamince, které tehdejší režim zakázal po základce dál studovat. Proto asi ani neměla touhu se svým otcem komunikovat. O dědečkovi se mnou vlastně nechtěli v dětství moc mluvit, aby mi nezkomplikovali život. Tehdy se o tom, že máte někoho v cizině, prostě nemluvilo.“

Je někdo u vás v rodině po něm?

„Řekla bych, že syn Vítek, kterému bude dvacet, je mu trochu podobný, doufám, že to přejde (směje se).“

Někteří v seriálu Tajemství rodu přišli na to, že měli v rodině lupiče nebo podvodníky. To u vás nebylo?

„Naštěstí ne. Naopak mě potěšila ta strana rodiny, v níž byli pastevci. Mám ráda hory, meteorologii. Je pravda, že pastevci v naší historii byli skoro jediní, kteří dovedli zareagovat na změny v přírodě.“

Kromě toho, že jste vystudovala meteorologii, máte v sobě tenhle pastevecký pud?

„Jistou zkušenost si postupně buduju, ale myslím, že to chce hlavně delší pobyt na jednom místě, aby si člověk vypěstoval zkušenost. Stejně to mají lékaři, kteří musejí vyšetřit více pacientů, aby uměli rozpoznat všechny příznaky. Jinak se také zkoumá počasí v Praze, jinak v horách… Když jsme někde v Alpách a nefunguje mi telefon, lezeme na vysoký kopec, tak samozřejmě na nebi toho vidím víc než člověk, který se meteorologií nikdy nezabýval.“

Je něco, co vás v meteorologii rozčiluje?

„Ani ne tak v meteorologii, spíš to, jak se interpretuje. Meteorologa, Poláka Kowalevskeho, se kdysi ptali, co by se stalo, kdyby skončil Golfský proud, na což odpověděl, že neskončí. A kdyby náhodou? Neskončí. Načež z něj vymámili odpověď, že by to znamenalo tisíciletou zimu. V novinách pak vyšly titulky: Čeká nás tisíciletá zima! Zapomněli dodat, že by musel Golfský proud skončit, což je nemožné.“

Fotogalerie
11 fotografií