Obvykle když člověk spatří duhu, vidí jen její část. Aloisi Jurkovičovi se ale podařilo zachytit celý její oblouk, a dokonce i s jejím dvojčetem, díky čemuž se stal svědkem vzácné dvojité duhy. O něco méně výrazná dvojitá duha se pak objevila v Praze, viditelná byla například ze Stodůlek nebo Kačerova. Úkaz se objevil rovněž v obci Hýskov nedaleko Berouna nebo v Pardubicích.
Pomohlo tomu teplé slunečné počasí a déšť, který ve středu na několika místech Česka padal. K tvorbě duhy jsou to zásadní faktory – nejde totiž o nic jiného než lom světla v kapkách vody. Jak paprsek kapkou prostoupí, zlomí se a rozloží na barevné spektrum. „Nejvíc modrou část spektra a nejméně červenou,“ uvádí Hvězdárna v Úpici.
Tato duha se nazývá primární. „Pokud je množství kapek, na kterých se sluneční paprsky lámou a odrážejí, dostatečně vysoké a pokud je navíc sluneční svit dostatečně intenzivní, může být viditelná i tzv. sekundární duha,“ dodává hvězdárna. Dvojitá duha by se tedy dala popsat jako „duha na steroidech“.
Ve skutečně výjimečných případech může nastat i duha trojitá, ale k té až tak často nedochází. Nachází se navíc na opačné straně oblohy než první dvě, takže není lehké dostat ji na fotografie.
A kde má duha konec? Správná odpověď zní – žádný nemá. Jelikož její tvar a velikost oblouku závisí na poloze pozorovatele, konec se nachází pokaždé jinde.