3°C
Své jméno Leonidy získaly díky místu, kde se nejvíce vyskytují – souhvězdí lva, latinsky lea. Celý jev je spojován s mateřskou kometou Tempel-Tuttle. Leonidy lze pozorovat od 14. do 21. listopadu, jejich největší aktivita ale připadá na 17. a 18. listopad.
Jako první dráhu listopadových padajících hvězd vypočítal v roce 1866 italský astronom Giovanni Schiparelli. Krátce poté Francouz Urbain Le Verrier a Němec Teodor von Oppolzer nezávisle na době došli k názoru, že Leonidy se pohybují po stejné dráze jako tehdy nově objevená kometa Tempel-Tuttle. Moderní zkoumání to potvrdila.
Zajímavostí je, že Leonidy nikdy nemají stejnou hustotu. Někdy tedy člověk může vidět jednotlivé padající hvězdy, jindy jejich celou spršku. K tomu došlo například v listopadu 1833, kdy bylo pozorováno přes 46 tisíc meteorů za hodinu. V roce 1966 dokonce 100 tisíc za 20 minut.
Listopadový roj také jako jediný obíhá kolem Slunce v opačném směru než Země. Díky tomu je rychlost vstupu částic do atmosféry rekordních 72 kilometrů za sekundu. Pro srovnání, Mezinárodní kosmická stanice se pohybuje na oběžné dráze rychlostí „jen“ osmi kilometrů za sekundu.
Neznamená to ale, že by lidé byli ohrožení a kamení jim padalo na hlavu. Leonidy jsou ve skutečnosti malé prachové částice o průměrné velikosti asi 0,5 milimetrů, kvůli čemuž se při vstupu do atmosféry okamžitě vypaří. Měsíc ovšem žádnou atmosféru nemá, takže lze velmi výjimečně pozorovat dopadající hvězdy na lunární povrch.
Do konce roku se dočkáme ještě Geminid
Stejně jako u všech meteorických jevů je pro pozorování Leonid nejlepší příroda daleko od města a světelného smogu. Letos ale možná ani to stačit nebude, předpověď počasí počítá se zataženou oblohou a možným deštěm. Padající hvězdy tak možná budou schované za mraky.
I kdyby Leonidy nebyly vidět, není třeba zoufat. Další meteorický roj se vyskytne velice brzy, dokonce ještě do konce roku. Jedná se o Geminidy, které způsobuje těleso 3200 Phaethon a jejichž radiant se nachází v souhvězdí Blíženců. Pro něj také mají název – Blíženci jsou latinsky Gemini. Pozorovat lze hvězdy mezi 7. a 17. prosincem, jejich maximum se ale vyskytuje kolem 13. a 14. prosince.
Jak vzniká padající hvězda?
Padající hvězdy jsou ve skutečnosti jen lidový výraz, který neodpovídá realitě. Astronomický popis úkazů, jako jsou Leonidy, Geminidy nebo Perseidy, je meteorický roj. Žádné hvězdy při něm na Zemi nepadají, jen se malé kamenné či prachové fragmenty dostanou do atmosféry Země a začnou hořet.
Jestliže tyto meteoroidy mají stejné mateřské těleso, ze kterého pocházejí, mají souběžné dráhy pohybu. Je to proto, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se postupně rozpadá a nechává za sebou pás prachových částic neboli meteroidů. Tyto úlomky jsou o něco těžší, než je prach v chvostě komety, tudíž nejsou rozfoukány do vesmíru. Místo toho se vytvoří pás úlomků, které obíhají kolem Slunce po stejné dráze jako mateřská kometa.
O Leonidách vypráví meteoroložka Dagmar Honsová:
